Soudružky a soudruzi,
každá diskuse o globálním rozměru krizí by měla začít konstatováním, že to, čemu se říká „současná globální krize“ není jevem globálním. Ani v jednom ze svých rozměrů: nebyla globální, když se jí říkalo hypoteční krize, nebyla globální ani jako finanční či dluhová krize. Je to krize Západu, která má globální dopad.

Především bych v této souvislosti chtěla připomenout, že v roce nejhoršího propadu hrubého domácího produktu Evropské unie, Spojených států, ale i Ruska, se státům jako je Čína, Indie, ale i Brazílie či Turecko ekonomicky dařilo. Stačí připomenout některá známá čísla: jak uvádí Mezinárodní měnový fond, v roce 2009 poklesl hrubý domácí produkt celosvětově o -0,6 %, ovšem v Evropské unii o -4,2 procenta (Česko -4,1 %), v téže době však Čína zaznamenala růst o +8,7 %. A jestliže loni zaznamenala Evropská unie růst 1,6 % a USA 1,5 %, pak Čína 9,5 %, Argentina 8,8, Turecko 8,5 a Rusko 4,3 %.

Tyty makroekonomické údaje doprovázejí další pozoruhodné jevy. Podle poslední zprávy OSN o plnění mileniových cílů se díky východní Asii, především, Číně, snižuje podíl lidí žijících pod hranicí 1,25 US dolaru na den, a to na loňských 27 % světové populace. Podíl hladovějících se ovšem nezdaří snižovat, což při růstu obyvatel planety znamená nárůst počtu podvyživených lidí - v roce 2007 činil 837 milionů. Podle téhož zdroje zaměstnanost ve světě od roku 2000 mírně klesla. Mezinárodní organizace práce uvádí, že v letech 2007 až 2010 vzrostl počet nezaměstnaných ve světě o 27,6 milionů lidí, a to na 205 miliónů; pozoruhodné je, že ve vyspělých ekonomikách, tedy Severní Americe a Evropské unii, je relativně dvakrát větší nezaměstnanost než ve východní Asii, kam je započítávaná i Čína (tato charakteristika svědčící ve prospěch východní Asie platí i pro zaměstnanost žen a mladých lidí).

Z těchto jednoduchých údajů vyplývají tři základní skutečnosti:

1. Vývoj ve světě je nerovnoměrný a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Zdá se, že nelze hovořit o jednotném globálním ekonomickém osudu lidstva. Zatím je patrné, že se rozcházejí tempa ekonomik zaměřených na liberální mechanismy, soukromé nadnárodní monopoly a zadlužený rozvoj, což je příznačné pro západní státy, a tempa ekonomik chránící se před otřesy globálního trhu merkantilistickými opatřeními a nebojící se státních zásahů či vytváření nových nástrojů jako jsou tzv. suverénní fondy.
2. Trvá společný celoplanetární osud lidstva v podobě globálních problémů, a to od znečišťování životního prostředí, přes sociální nerovnost až po nebezpečí sebevraždy lidstva v jaderné válce.    
3. Snižuje se schopnost globálního řízení. Organizace spojených národů, WTO, Mezinárodní měnový fond či Světová banka, ale nově i skupina G 20, nemají nástroje a ideje, které by mohly zastavit narůstající globální hrozby a rizika.

Z této změti změn a problémů bych chtěla vyzvednout dva aktuální problémy a jedno pozitivum.