Na straně jedné bezpochyby máme v České republice skupinu občanů, kteří nedokáží (ať si salonní ochránci lidských práv říkají cokoliv) žít stejným způsobem, jako ostatní členové komunity, to by samo o sobě nemělo vytvářet žádný problém, problém však zjevně spočívá v tom, že současně s odlišným způsobem svého života devastují domy a byty a obtěžují ostatní obyvatele nešťastné ulice, domu nebo obce.

Ale o to mi teď nejde. Vlastník domu v Přednádražní ulici, pan Oldřich Roztočil tvrdí, že domy zakoupil proto, aby je opravil a provozoval v nich sociální bydlení. To by byl jistě chvályhodný počin, pokud by se soukromý podnikatel věnoval oblasti, která primárně patří do působnosti státu, kdybychom ovšem nevěděli, že je tomu jinak.

Onen vlastník předmětných domů, jako jiní vlastníci nejrůznějších „ubytoven“ v Ostravě, Severních Čechách a jinde, vůbec neposkytuje a nehodlá poskytovat sociální bydlení, ale jedině a pouze získat od státu sociální dávky, které stát poskytuje lidem v nouzi. Kdyby totiž Roztočil hodlal skutečně poskytovat sociální bydlení, v žádném případě by totiž nemohl od obyvatel domu požadovat 10. - 20. tis. Kč měsíčně za užívání jednotlivých místností, což je částka, která vysoce převyšuje místně obvyklé nájemné, které platí jiní obyvatelé Ostravy. A tak je tomu nejen v Ostravě, ale také jinde. Nejde zde o sociální bydlení tak, jak je tomu ve zbytku Evropy rozuměno, ale o vysávání sociálních dávek z těch, kteří si nedokáží opatřit bydlení jinak a potažmo tedy o vysávání sociálních dávek od státu, který je poskytuje. Spolu s nepřizpůsobivostí části občanů je toto druhá strana mince problému, který stále jaksi valíme před sebou.