Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Mně se špatně mluví, protože jsem ještě dojat z projevu paní senátorky Gajdůškové, to je jeden důvod a potom se mi také ještě špatně mluví, protože o imunitě se vůbec špatně mluví, protože kdokoliv řekne něco, co se nelíbí, tak bude označen nevím za koho. Já jenom připomenu, aby bylo jasno, že jsme s panem senátorem Pospíšilem svého času navrhli ústavní zákon, který imunitu rušil. Tento zákon neprošel a místo toho tady máme ten zákon, který vypadá na první pohled zcela bezproblémově, ale když se nad ním trošku zamyslíte, a to je možná výsledek mého dlouhodobého působení v ústavně-právním výboru, takže jsem nakažen tou právní hantýrkou a tím právním vědomím, tak, abych vám to jednoduše připodobnil. Tento zákon je o tom, jistě si pamatujete, když esenbáci za totáče vybírali pokuty tak, že když někde byla stopka, tehdy ještě takový ten trojúhelník s tím nápisem stop, tak oni se zásadně postavili ne k té stopce, kde by nikdo samozřejmě neprojel, všichni by zastavili, protože by tam stál, oni se vždycky se postavili za roh té ulice, za barák, tam byli schováni a tam zastavovali ty řidiče, co projeli a dávali jim pokutu. A tento návrh je tomu velmi podobný. On totiž neříká nic jiného, že všechno je v podstatě jak bylo, jen si na vás počkají, a to se mi na něm hrubě nelíbí. Protože to počkání může být v případě některých poslanců, kteří jsou poslanci už od doby, kdy se narodili, někteří i doživotně. Ti, kteří jsou doživotně, ti mají vyhráno.

Ti, kteří tam vydrží pořád, tak těm už se nikomu nepovede po skončení mandátu stíhat, protože jejich mandát skončí – a teď nevím, jestli státním pohřbem, nevím, jak je to u poslanců, asi ne, ale prostě pohřbem. Ti, kteří se dožijí konce mandátu, tak budou trnout celou dobu, cože to bude. Takže to je to, co mi na tom vadí, daleko čistější by bylo tu imunitu zrušit, už by Sněmovna nerozhodovala, samozřejmě zůstala by imunita klasická, to znamená, aby někdo nemohl znemožnit poslanci či senátorovi dostavit se do komory k hlasování, což se, jak si dobře vzpomínáte, už v minulosti stalo. A jen tak, tak a neměli jsme prezidenta, kdyby to vyšlo. Takže to riziko tady vždycky je.