Podle českého právního řádu je otázka národnosti čistě záležitostí samotného občana a jeho národního cítění. Nejsou tedy stanovena žádná pravidla, podle kterých by měl být ten nebo onen občan příslušný k té nebo oné národnosti.

Češi si obecně příliš na národní cítění nepotrpí. Tím lze také zčásti zdůvodnit, proč početní stavy menšin nelze v České republice přesněji určit a musíme se spokojit s někdy více, někdy méně přesnými odhady. K přesnosti by mělo přispívat sčítání lidu, jenomže by se nesmělo konat v národě, který většinově trpí alergií nebo fobií z vyplňování jakýchkoli formulářů. Své negativní pocity tradičně ventiluje smíchem a recesí. Nebude patrně příliš mnoho těch, kteří vyplnili moravskou národnost a byli přitom přesvědčeni o svébytnosti moravského národa. V posledních dvou sčítáních se mnoho mladých lidí, zejména na severní Moravě hlásilo k národnosti eskymácké. Cítí se někdo Donským Kozákem díky svým předkům nebo to máme chápat jen jako pokus o statistický žert?

V jednotlivých případech je to obtížné říci. Jenom cítíme, že v součtu tato čísla příliš nepřesvědčí.