Je těžké najít ekonomickou statistiku, která by alespoň trochu rozptýlila negativní obraz české ekonomiky. Nejvíce jsou lidé citliví na dva ekonomické parametry: nezaměstnanost a mzdy. To vše vnímám při debatách s občany ve svém volebním okrese.Lidé si už ani nestěžují, ale vyloženě lamentují nad současným stavem a volají po účinných řešeních.

Z oficiálních pramenů, jak se dozvídám, je zájem o pracovníky v jednom odvětví – v těžbě nerostných surovin. Tedy na rozdíl od vyspělých zemí budeme zasahovat do přírodního bohatství, které snad, zatím, ještě máme.

A vyhlídky v roce  2013?

Až 13 % propad u firem a zaměstnanců v dopravě, skladování a logistice, o 11% u zaměstnanců v maloobchodu a velkoobchodu, kdy se opatrně vyčkává na hospodářské výsledky 1.čtvrtletí a vývoj dál. Region Prahy je na tom zatím nejlépe. Podstatně hůř si vedou v míře nezaměstnanosti ostatní regiony. Nejhorší situace je však dlouhodobě na severu Moravy, kde je předpokládán propad pracovních nabídek pro 1. čtvrtletí až o 17 procent.

To vše má obrovský dopad do sociální i zdravotní sféry. Sociální problémy postihují  stále  více  lidí nejen v produktivním a předdůchodovém věku, ale i mladých - absolventů učilišť, středních i vysokých škol. Pokud ji totiž nenajdou v krátké době po zakončení studia, má to na ně dost negativní vliv. Nejsou schopni si vypěstovat pracovní návyky, které potřebují pro celý život Jenže - a nyní se dostávám k meritu věci. V dobách dřívějších a to opravdu nejsem jejich příznivcem, bylo vše řízeno s cílem začlenit člověka do pracovního procesu, - to byla jeho základní povinnost, což v současné době už neplatí. Dnes se změnily i hodnoty lidské práce, jak ostatně vidíme ve sdělovacích prostředcích. V nich jen zřídka slyšíme o vynikajících výsledcích vědců, lékařů, inženýrů, ale zato jsme zahlcováni informacemi o životě  manekýn, moderátorů, herců, zpěváků, včetně jejich příjmů a výstřelků. Kdo by to z mladých nebral? Ostatně i k tomu jsou vedeny bombastické soutěže podle vzoru západu. Výsledkem je, že v každém kraji, včetně mého, kde vykonávám poslanecký mandát – chybí desítky, možná i stovky  techniků, montérů, projektantů, vývojářů a dalších pracovníků v technických profesích, kteří by střídali dosluhující ročníky. Obrovský zájem je, jak mně sdělili četní zaměstnavatelé, o mladé elektromechaniky, svářeče nebo šikovné zámečníky. Je to problém se kterým se potýkáme už léta a obávám se, že kvůli demografickému vývoji  nebude  už za dva roky z čeho brát. Mladým se místo „černého“ řemesla a než do montérek nebo do kuchařských čepic chce raději do manažerského křesla.

Jak tedy z tohoto problému?

Určitým řešením je mít odpovídající vzdělání a praxi a s ním se ucházet o místo. Protože opravdu za tím vším je plnohodnotná kvalifikace v souladu s dneškem, hlavně však „zítřkem“. Zabezpečit tento úkol náleží školám, které by ve spolupráci s firmami, měly směřovat výuku, obory požadovaným směrem. Firmy umějí své požadavky na kvalifikaci pracovníků definovat a to i s výhledem na svůj budoucí rozvoj a vývoj. Je tedy nutné a potřebné dokázat daleko větší propojení teorie s praxí – nabídku školních vzdělávacích programů a nabídku jednotlivých oborů přizpůsobit v daleko větší míře požadavkům pracovního trhu a poptávce firem po určitých profesích. V podstatě nic nového. Jen je potřeba už co nejdříve tento běh odstartovat. Prostě chtít a myslet programově v parametrech 3. tisíciletí.