Měli bychom si konečně uvědomit, že se osud Evropy týká i nás. Maďarsko se nachází v našem blízkém okolí a vývoj v něm by nás měl varovat. Nezapomínejme, že to byl právě náš středoevropský partner, který se stal jednou z prvních obětí krize.

 Novela ústavy omezuje Ústavní soud v rozhodování nad přijatými zákony a zneplatňuje veškerá jeho rozhodnutí před rokem 2012. Oslabuje práva sexuálních menšin a svobodu pohybu, umožněním orgánům státu trvale zakázat občanům pobyt ve veřejných prostorách (v podobném duchu jako jdou návrhy poslankyně Řápkové).

 Za hranou je také povinnost studentů zůstat po určitou dobu po ukončení studia zaměstnaní v Maďarsku nebo nebo se vyplatit ze svého „dluhu“ státu, pokud odejdou pracovat do zahraničí. Zároveň v Maďarsku vidíme, kam útoky na justici a omezování občanských svobod mohou dojít. Proto ani podobně směřované silácké výroky českých politiků nelze brát na lehkou váhu.

 Evropská komise a parlament i Rada Evropy se již vůči maďarskému vývoji ostře vymezili. Právě nadstátní instituce v podobných situacích mají za úkol zajistit demokratičnost členských států i dodržování základních práv. Můžeme být rádi, že máme EU a evropské struktury.

 Maďarsko přitom není výjimkou. V důsledku hospodářské a sociální situace v Řecku se množí případy útoků na cizince z okolí ultrapravicové strany Zlatý úsvit. I v dalších státech dále posilují nacionalistické strany. Pro příklad Praví Finové ve Finsku, Národní Fronta ve Francii nebo Geert Wilders v Nizozemsku.

 Shodou okolností ve stejný den, kdy proběhla změna Maďarské ústavy, dorazily na kontinent šokující zprávy o tom, že britská vláda zvažuje z důvodu národní bezpečnosti a ochrany národní suverenity možnost odstoupení od Evropského soudu pro lidská práva.

 Ze strany konzervativců jde o reakci na vzrůstající preference nacionalistické a eurofobní strany UKIP. Ze strachu o ztrátu voličů tak radikalizují svoji vlastní politiku do té míry, kdy jsou ochotni spekulovat o možnosti postavit se vedle Běloruska mimo struktury Rady Evropy.

 Přiznejme si, že i v Česku nejsme schopni potlačit latentní rasismus a xenofobii uvnitř společnosti. Hospodářské problémy přitom ohrožují sociální smír a představují tikající bombu v již dnes sociálně vyloučených lokalitách.

 Vzrůstající nezaměstnanost by proto měla vláda brát velmi vážně a představit sadu opatření, která v krátkém i delším horizontu posílí tvorbu pracovních míst. Důraz na podporu exportu, o němž mluví ministr financí Kalousek, není ani zdaleka dostatečný.

 Chceme-li si brát poučení z maďarských nebo řeckých scénářů, nepodceňujme dopady hospodářské krize na společnost vedoucí k volání po pevné ruce. Současnému Maďarsku můžeme být ještě blíž, než si myslíme.