Vítám, že se v poslední době opět začalo v médiích více hovořit o ochraně veřejného zdraví v souvislosti s kouřením. Důvody rozbouřené hladiny názorů jsou dva. Tím prvním se stalo zcela jistě projednávání návrhu Směrnice Evropského parlamentu a rady o sbližování právních a správních předpisů týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků. Tím druhým pak avizovaný návrh ministra zdravotnictví zakázat kouření v restauracích. Je sympatické, že zároveň s tím byl zveřejněn na „tabákových firmách“ nezávislý průzkum studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Již mnoho let neúspěšně prosazovaný úplný zákaz kouření v restauracích si podle něj přeje 78 procent obyvatel České republiky, a co je důležité, uchránil by 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Restauratéři oponují obavou z poklesu tržeb, která se ovšem nikde ve světě nepotvrdila. Dokazuje to například Irsko, kde došlo v důsledku zákazu kouření ke snížení spotřeby cigaret během jednoho večera v restauraci téměř o polovinu, ale podniky nijak netratí. Velkými odpůrci jak připravované směrnice, tak zákona z dílny ministerstva zdravotnictví jsou samozřejmě výrobci tabákových výrobků. Ti zdůrazňují především finanční příspěvek z daní do státního rozpočtu. Ano, za rok 2012 to u nás bylo nezanedbatelných 47 mld. korun! Nicméně na druhou misku vah musíme položit fakt, že podle studie provedené Centrem adiktologie 1. LF UK činily v roce 2007 celospolečenské náklady užívání návykových látek celkem 56,2 mld. Kč. Z toho na užívání tabáku „připadlo“ 33,1 mld. korun! Ti, kteří budou rozhodovat o osudu obou norem, tak musí volit mezi ochranou veřejného zdraví, zvlášť dětí a mladistvých, a mezi nemalým příspěvkem do státní pokladny.

Pro mě osobně je určující skutečnost, že po zákazu kouření v restauracích poklesne počet hospitalizovaných dětí s astmatickými záchvaty o 12 %, sníží se počet infarktů a lidé omezí kouření i doma, jak prokázaly odborné studie ve Velké Británii, Anglii a Skotsku. Nebo skutečnost, že se zmenší počet lidí, kteří zemřou v důsledku onemocnění spojených s užíváním tabákových výrobků – těch je totiž v České republice ročně 18 tisíc. Za alarmující považuji, že většina pravidelných kuřáků začíná kouřit již ve 14 letech a celých 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let kouří. První setkání s cigaretou a vůbec možnost kouřit je pak většinou právě v restauracích.

Je příznačné, že Česká republika jako poslední v EU teprve v květnu loňského roku ratifikovala úmluvu WHO o kontrole tabáku. I tato skutečnost opravňuje k domněnce, že tzv. tabáková lobby je u nás skutečně silná. Ukazuje se to i nyní, kdy se v Parlamentu projednává zmíněná novela již deset let platné směrnice, týkající se výroby a prodeje tabákových výrobků. Bez dostatečné podpory odborných posudků je zpochybňován její soulad s principem subsidiarity a vůbec právo EU harmonizovat právní předpisy v této oblasti. Vstřícnost české vlády vůči výrobcům tabákových výrobků shledávám již v tom, že stanovisko vlády vytvořilo ministerstvo zemědělství a ne zdravotnictví, jak je běžné v ostatních členských státech. Vláda tak deklarovala svůj nesouhlas zejména se zákazem výrobků s převládající chuťovou složkou jinou než tabák, včetně mentolových cigaret. Je proti zvětšení rozsahu varování a obrázkovému varování na krabičkách z důvodu ochrany práv vyplývajících z průmyslového vlastnictví a dává celkově negativní stanovisko k téměř všem předkládaným změnám. S čím však určitě nelze v navrhované směrnici souhlasit je snaha delegovat více pravomocí na Evropskou komisi a omezit tím práva jednotlivých členských států podílet se na vytváření evropské legislativy.