Nejen že už nepopírá existenci klimatických změn a lidské „zásluhy“ na jejich vznik, byť Lomborgovsky zachází s daty a čísly dost volně, ale také vidí rozvíjení obnovitelných zdrojů energie jako jeden z nejdůležitějších způsobů boje proti rychle pokračující změně klimatu. Přimlouvá se za podporu výzkumu technologií, které by tyto zdroje významně vylepšily. 

 

V tom s ním lze souhlasit. Problém je v tom, že doporučuje jejich zavádění odložit do té doby, než budou obnovitelné zdroje plně konkurenceschopné s fosilními palivy, což odhaduje na 20 – 40 let. My, kteří máme smutné zkušenosti se solárními elektrárnami, jež vynikající nápad zcela diskreditovaly, mu možná jsme ochotni zatleskat, ale čas běží a čekat na zázračné objevy vědecké komunity, které nás zachrání, je víc než riskantní. Přitom, jak jsme právě viděli na příkladu fotovoltaiky, zdaleka nejde jen o samotnou technologii, ale především o správné nastavení celého ekonomického a regulatorního klimatu, které umožní optimální využití nových technologií a zároveň zabrání jejich zneužití. Bohužel, zkušenosti zatím nikde na světě neexistují, a tak se pokračuje cestou pokusu a omylu, což může hodně bolet.

 

 Nebezpečí spojené s antropogenní změnou klimatu stoupá s každým rokem, kdy se nedaří nacházet adekvátní opatření na její zmírnění. S každými novými daty, ať přicházejí od klimatologů či od energetických agentur, se urgentnost zavádění energických opatření stále více zdůrazňuje. Čekat 20- 40 let, až přijde technologický „deus ex machina“, je spolehlivá cesta do pekel.