Opominu-li spoustu administrativních úkonů a obrovskou finanční zátěž, která byla od počátku kritizovaná, vítám především návrat k hodnocení písemných prací na škole. Jak jsem již několikrát zdůrazňovala, hodnocení písemné práce je vždy subjektivní, těžko měřitelnou záležitostí. Nelze diskutovat např. o gramatických pravidlech, ta jsou jednoznačně daná. Ovšem těžko lze stanovit pravidla při psaní slohu - jeden vyučující ocení spíše originalitu práce, jiný čistotu stylu, zkrátka jazyková písemná práce není matematická rovnice s jasným výsledkem. Právě z tohoto důvodu oceňuji, že tento experiment končí, i když je mi líto letošních maturantů, kteří se v tomto smyslu stali "pokusnými králíky". 

Zda bude zrušení dvou obtížností maturity tou správnou cestou, to ukáže čas. Předpokládám, že tímto problémem se ještě bude zabývat ona odborná skupina, která s panem ministrem na budoucí podobě maturit spolupracuje. Stále si nedovedu totiž představit, že absolvent učňovského oboru (a to se vší úctou k učňům), jehož úkolem by měla být větší orientace na praxi, má skládat stejný typ maturitní zkoušky jako např. gymnazista. A v tuto chvíli se skýtá otázka, zda mnohé učňovské obory musí být nutně zakončeny maturitní zkouškou. Rozhodně ale odmítám současný stav volby mezi dvěma stupni maturity, a proto v zásadě kvituji rozhodnutí ministra Fialy i v tomto směru. Pevně věřím, že se po letech podaří na základě diskuzí s odbornou veřejnosti najít ten správný kompromis, který dá maturitní zkoušce opět punc nelehké "zkoušky z dospělosti".