Vojáci se během celodenních přesunů zdokonalovali ve svých lyžařských dovednostech, kdy se zátěží překonávali volný neupravený terén. Učili se také budovat ve sněhu tzv. záhraby pro nouzové přečkávání v obtížných klimatických podmínkách, dále používat lyžařské hole a lezecké cepíny k záchytu pádu osob z prudkého zledovatělého svahu, poskytovat první pomoc a transportovat raněného ve skupině.

Jedním ze stěžejních témat výcviku bylo lavinové nebezpečí, které představuje vážné ohrožení v horských oblastech, kde je jak dostatek strmých svahů, tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky. Lavina způsobuje šokové stavy, mechanické poranění, podchlazení a udušení.

“Hlavní zásadou pro pohyb v lavinovém terénu je nebýt tam, kde jsou laviny”, objasnil tuto problematiku instruktor výcviku nadrotmistr Petr Dobiáš a podotkl, že většinu obětí ve světě způsobily laviny, které vyvolala oběť sama nebo někdo z její skupiny. „Při přesunech v těchto nebezpečných terénech je nutné mít sebou lopatku, sondu a zapnutý lavinový vyhledávač, dále vyhýbat se žlabům a svahům s navátým sněhem, ve kterých nejsou žádná terénní přerušení jako zlomy, skály a nevstupovat do rozsáhlých sněhových svahů se sklonem nad 35°,” upřesnil Dobiáš.