Vojáci se během celodenních přesunů zdokonalovali ve svých lyžařských dovednostech, kdy se zátěží překonávali volný neupravený terén. Učili se také budovat ve sněhu tzv. záhraby pro nouzové přečkávání v obtížných klimatických podmínkách, dále používat lyžařské hole a lezecké cepíny k záchytu pádu osob z prudkého zledovatělého svahu, poskytovat první pomoc a transportovat raněného ve skupině.
Jedním ze stěžejních témat výcviku bylo lavinové nebezpečí, které představuje vážné ohrožení v horských oblastech, kde je jak dostatek strmých svahů, tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky. Lavina způsobuje šokové stavy, mechanické poranění, podchlazení a udušení.
“Hlavní zásadou pro pohyb v lavinovém terénu je nebýt tam, kde jsou laviny”, objasnil tuto problematiku instruktor výcviku nadrotmistr Petr Dobiáš a podotkl, že většinu obětí ve světě způsobily laviny, které vyvolala oběť sama nebo někdo z její skupiny. „Při přesunech v těchto nebezpečných terénech je nutné mít sebou lopatku, sondu a zapnutý lavinový vyhledávač, dále vyhýbat se žlabům a svahům s navátým sněhem, ve kterých nejsou žádná terénní přerušení jako zlomy, skály a nevstupovat do rozsáhlých sněhových svahů se sklonem nad 35°,” upřesnil Dobiáš.
Pocity osoby zasypané půlmetrovou vrstvou sněhu si na vlastní kůži vyzkoušel četař Jan Stejskal, kterého vojáci cvičně zasypali a po dvou minutách vyprostili. Svoji zkušenost popsal takto: “Pod sněhovou vrstvou jsem křičel, ale kolegové mě neslyšeli. Zkoušel jsem vstát, ale nešlo to, nemohl jsem se ani pohnout.”
Cvičící se učili, jak postupovat pokud dojde ke stržení a zasypání lavinou. Nejdříve je nutné mobilním telefonem nebo vysílačkou uvědomit horskou službu. Nejzkušenější osoba se ujímá organizace záchranných prací. Označí se místo, kde byli zasypaní lavinou strženi a kde byli vidět naposledy. Pokud má skupina lavinový vyhledávač, přepne se přístroj u zachránců na příjem a začne pátrání. Nejsou-li k dispozici lavinové vyhledávače, započne se sondáží. V průběhu sondáže je nutno po určitých vzdálenostech vybudovat únikové cesty. Hlavu zasypaného je třeba vyhrabat rukama a chránit jeho tvář, aby se sníh nedostal do dýchacích cest. Prostor pro zachránce při vyprošťování zasypaného musí být tak velký, aby se v něm mohl pohybovat jeden zachránce, který začne s prvními kroky na záchranu života. Vyproštěný se zabalí do tepelné vrstvy, spacího pytle, alufólie. Pokud je vyproštěný schopen, podávají se mu teplé slazené nápoje.
Náplň základního kurzu zhodnotil řídící výcviku a tělovýchovný náčelník brigády nadporučík Jan Berger: “Nejen výborná fyzická zdatnost a dobré lyžařské dovednosti, byly podmínkou k úspěšnému absolvování základního kurzu. Cvičící museli prokázat svoje schopnosti při organizaci a vedení skupiny během přesunů a práci s lavinovým vyhledávačem,” a dodal: “Svoje pětidenní úsilí pak završili písemným přezkoušením, zahrnujícím základní rozdělení lavin, stupnici lavinového nebezpečí, měření sklonu svahu, test sněhového profilu, popis lavinového vyhledávače a další nezbytné znalosti.“
Po úspěšném absolvování základního kurzu – přesuny na sněhu a ledu získali vojáci kvalitní předpoklady pro splnění vstupních podmínek do instruktorského kurzu, který pravidelně pořádá vyškovská vojenská akademie.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo obrany
