Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Ano, je to marné, je to marné, je to marné. Prostě - ministři nás naprosto, co se týče interpelací, ignorují. Já jsem chtěl interpelovat pana ministra Stanjuru - i když musím uznat, že snad jako jediný se rozumným způsobem omluvil - ve věci, která se týká zásadních a primitivních zároveň nedostatků v železniční dopravě provozované Českými drahami. Chtěl jsem diskutovat to, že vedení těchto drah je opravdu královsky placeno. Opravdu královsky placeno. Generální ředitel - nebo jak se nazývá jeho funkce - pan Žaluda má měsíční plat, který se rovná platu několika, možná deseti poslanců, a nedokáže zajistit, aby ty nejzákladnější povinnosti jeho zaměstnanci plnili. To, aby například, když je zimní období, se ve vlacích topilo. A jiné maličkosti.

No, v této chvíli jsem si vzpomněl na jednoho svého známého, se kterým jsem nedávno hovořil a který špatně spává a tak se občas dívá na televizi v noci, když dávají přenos z tohoto Parlamentu, z jednání této Sněmovny. A řekl mně: Já, když se tam na vás dívám, si myslím, že jste blázni. Hovoříte do zdi. Hovoříte s někým, kdo tam není. Já jsem se mu snažil vysvětlit, že blázni nejsme, ale že prostě ministři na to kašlou. A on mně na to odpověděl: Tak je kopněte někam. Já jsem říkal: To je těžké, většině těch poslanců to vyhovuje tak. Myslel jsem tím poslance koalice. Takže já nebudu dělat dále blázna a poděkuju vám za pozornost a od mikrofonu se vzdálím. A snad někdy se dočkám toho, že do konce období přijde pan premiér na interpelace a že se mně stane také, že i nějaký ministr v rámci interpelace se mnou bude diskutovat.

Děkuji za pozornost.