Od r. 1993 jsou zrušeny původní důchodové kategorie, ale málo se hovoří o tom, že ne tak docela. U horníků se stanovila maximální doba expozice a nároky na tzv. renty. Obdobně je řešena tato problematika i u ozbrojených složek státu. Novou důchodovou kategorií - ve smyslu jiné výše vyměřovacího základu pro důchodové pojištění – se staly OSVČ, neboť tyto odvádí buďto minimální limit, a nebo pojistné vyměřené z pouhých 50 procent zisku sníženého nezřídka o nepřiměřené paušály. Budou mít tak sice nízký důchod, ale díky solidaritě ve státním pilíři vyšší náhradový poměr.

Jak šel čas, jednotlivé vlády mj. prodlužovaly povinnou reálnou dobu důchodového pojištění a věk dožití pro nárok na starobní důchod. Dnes již v podstatě není stanovená pevná věková hranice pro nárok na důchod, a tak se mladým generacím pomalu vidina důchodu rozplývá. Je to však daleko, což zatím u nich nevyvolává potřebný odpor. Radikálně se však k těmto změnám stavějí pracující z fyzicky náročných povolání.

Proto již v r. 2005 byl na stole k podpisu záměr z dílny ministra Z. Škromacha na vytvoření nového produktu finančního sektoru. Šlo o to, aby zaměstnavatelé v odvětvích těžké práce vytvářeli finanční rezervu, která by byla využita k výplatě měsíčních dávek ještě před nárokem jejich zaměstnance na jeho řádný starobní důchod. On by pak nemusel čerpat předčasný trvale krácený starobní důchod a nevyčerpávaly by se peníze z veřejného důchodového systému. KSČM návrh podporovala, ale rozhodnutí nakonec nepadlo, neboť bylo vázáno na další nepřijatelné změny.