Sporným bodem se tentokrát ukázala povinnost finančně přispívat na recyklaci vysloužilých fotovoltaických panelů. Přestože k dotovaným zdrojům energie mám své výhrady, volil bych v tomto případě jinou – otevřenější cestu.

Fotovoltaické elektrárny již více méně zaplnily vyhrazený prostor v energetickém mixu OZE (obnovitelné zdroje energie), kterým se Česká republika zavázala v přístupové smlouvě k EU. Z tohoto hlediska je další připojování nových velkých fotovoltaických elektráren zbytečné a na úkor jiných zdrojů OZE. Solární boom z roku 2010 se naštěstí v minulém roce neopakoval a tak stát řeší již v podstatě jen instalované zdroje. Jedním z ochranných řešení, kterým se ČR jistí, aby se po uplynutí životnosti fotovoltaických panelů nemusela starat o jejich recyklaci, je povinnost “solárníků” finančně přispívat na recyklaci vysloužilých panelů. Argumenty provozovatelů solárních zdrojů, že většina z nich již dobrovolně přispívá v rámci evropské asociace PV Cycle, jsou totiž jen slabou zárukou. Nicméně, ani nový zákon neposkytuje 100% záruku. Možnost obejít zákony a časté problémy s vymahatelností zákonu a předpisů hovoří proti podobným restrikcím.

Dejme výrobcům i trhu šanci