Dále pak poněkud překvapivě neonacisty (nezdá se, že se v Čechách a na Moravě jedná o skutečně relevantní politickou sílu schopnou spáchat genocidu na vlastním národu). A pro mě nepříliš překvapivě také média systematicky vymývající pečlivě mozky našich spoluobčanů. Pro česká média, zvyklá již pár let jen na podlézavost většiny politiků, to byl přímo šok.

Jak to chápat? M. Zeman byl vždy mistrem reálpolitiky, nezměnil se ani v přechodném, byť dlouholetém dobrovolném exilu na Vysočině. Jistě si dnes nemyslí, že česká média změní svůj přístup k němu. Tedy, těžko očekávat, že mu média odpustí jeho volební vítězství, když měla vavříny připravené pro svého favorita. Zkrátka, M. Zeman nemá jistě iluze o tom, co bude následovat. A zasadil médiím preventivní úder, po němž již nebude možné – po jistou (ne však dlouhou) dobu – ostře napadat M. Zemana a zejména jeho rodinu (dceru a manželku) A to aniž by takový útok byl komentován jinak nežli jako zcela osobní a mstivý.

M. Zeman jako prezident, ani nikdo jiný v této zemi, totiž nemá sílu změnit zaměření českých médií a zájmy jejich majitelů a inzerentů, tedy mocných zájmových skupin v zákulisí. V této zemi prostě nejsou významná levicová či levostředově orientovaná média à la Die Zeit či Le Monde, ani novináři (anebo to pečlivě tají). A to s jedinou výjimkou komunistických Haló novin, jejichž společenský dopad je ovšem omezený. O tom M. Zeman jistě nemá velké iluze.