Nebyl jsem asi sám, kdo přihlížel s otevřenými ústy v týdnech před uzavřením dohody o navýšení dluhového stropu konfrontaci mezi vládou USA vedenou demokratickým prezidentem a Kongresem USA, jehož Sněmovna reprezentantů je pod kontrolou republikánů. Nebyl to jistě americký prezident B. Obama, kdo měl zájem na extendování této konfrontace, ale chtě nechtě byl jednou stranou sporu.

Republikáni mohli zvolit ke konfrontaci s prezidentem desítky dalších politických témat, v nichž by se mohli vůči němu vymezit. A při obratně zvoleném postupu získat potřebné politické body. Volby prezidenta a Kongresu se blíží...... Ale vést před očima užaslého světa spor, který má potenciál rozkolísat světové finanční trhy a světové hospodářství, nebylo odpovědné. Ukázalo se během několika málo následujících dní, že oživení hospodářství zemí Západu, tedy Spojených států a Evropské unie, je opravdu křehké. Zdá se, že Čína, Rusko, Indie a Brazílie, nové regionální velmoci, si se svým hospodářstvím vědí lépe rady. A dosahují slušný hospodářský růst.

Ale zpátky ke Spojeným státům. Vláda G. Bushe se zhruba před deseti lety vydala cestou avanturismu nejen pokud jde o zahraniční politiku, ale zejména pokud jde o fiskální politiku země.

Bushova vláda tehdy opustila politiku přebytkových státních rozpočtů, ke kterým zemi dovedl demokratický prezident Clinton. A začala významnou část vládních výdajů USA financovat prodejem státních cenných papírů za peníze např. Čínské lidové republiky či od arabských šejchů.