Vážený pane nepřítomný premiére, ve volební kampani k prezidentským volbám, tak jako v každé kampani, padlo mnoho výroků, jimiž nemá už smysl se dále zabývat.

Naopak, zabývat se některými výroky je nezbytné. Mám na mysli nehorázné výroky vašeho prvního zástupce, vicepremiéra vlády Karla Schwarzenberga na adresu druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Váš vicepremiér se také pochopitelně mylně domníval, že tak zvané dekrety prezidenta Beneše, které byly přijaty v roce 1946 dodatečně jako platné zákony prozatímním Národním shromážděním, jsou neplatné.

Je axiomem československé a české zahraniční politiky již od roku 1945, ale vlastně už od doby války, od vzniku prozatímní československé vlády v exilu, nezpochybňovat rozhodnutí vítězných velmocí o odsunu sudetských Němců, kteří se významným způsobem podíleli v roce 1938 na rozpadu československého státu. Nebyli to ostatně Češi, kdo v roce 1938 způsobili rozpad Československa a v roce 1939 druhou světovou válku. Češi byli však nestranně na straně vítězů druhé světové války. Sněmovna před jistým časem rozhodla o tom, že se Edvard Beneš zasloužil o stát. Naznačovat, že by tento velký český politik byl snad zralý pro soudní tribunál v Haagu, vidím jako nechutné. Zejména, říká-li to ministr zahraničních věcí České republiky.

Táži se vás, vážený pane premiére,

za prvé, zda souhlasíte s výroky svého ministra vůči prezidentu Benešovi a tzv. dekretům prezidenta republiky,

za druhé, zda si uvědomujete, že podobné výroky vašeho prvního zástupce a předsedy koaliční strany zpochybňují základní linii československé a české zahraniční politiky.