V knihovnách mladé lidi nenajdete, informace čerpají z internetu. V pátek či v sobotu večer je pak jejich místem srazu nejbližší diskotéka či levnější restaurace. Zakázané návykové látky se zde dají získat vcelku bez problému – kdo chce zkusit, koupí a zkusí, kdo nechce, odolá a nekoupí.

Mně se tento trend nelíbí. Jenže co s tím? Svět a jeho civilizační vývoj nezměníme.  Zkusme tedy nabídnout mladým lidem i jinou šanci na naplnění jejich volného času. Ještě relativně nedávno patřila Česká republika (dříve též Československo), k sportovně nejrozvinutějším zemím světa. Nechci zde připomínat  četné mezinárodní úspěchy našich sportovců, ale rád bych uvedl jeden zajímavý údaj: ČR je zemí s největším počtem hokejových stadionů na počet obyvatel.  Jenže řada z nich chátrá, jejich provozovatelé jen obtížně hledají finanční prostředky na provoz, údržbu či rekonstrukci.  A podobné je to i s řadou dalších sportovních zařízení. Chátrající bazény, stadiony, tělocvičny, střelnice, velodromy, sportovní haly jsou typickým jevem téměř každého našeho města či větší obce. Ať již je provozuje město, sportovní oddíl, svaz či jiná instituce, problémy jsou vždy stejné – nejsou peníze. A nejinak je to se sportovní aktivitou naší mládeže. Řada sportovních oddílů rezignovala na výchovu mládeže – na činnost mládežnických oddílů není dostatek financí, chybí dobrovolní funkcionáři či trenéři a ani do existujících oddílů se mládež právě nehrne.

A tak můžeme pozorovat, jak řada nedávno ještě velmi úspěšných sportů vymírá. Markantní je to zejména u kolektivních sportů – např. házené či volejbalu, které ještě nedávno patřily k pilířům naší tělovýchovy. Důsledky jsou viditelné. Jestliže chybí široká sportovní základna, pak u kolektivních sportů, na rozdíl od individuálních,  nemůžete dosáhnout výraznějšího sportovního úspěchu na poli mezinárodním.  Dokladem jsou výsledky našich sportovců na posledních několika olympijských hrách. Zkuste si vzpomenout, který kolektivní sport, s výjimkou ženského basketbalu, byl za ČR naposledy zastoupen na  LOH. Ano, v roce 2000 v Sydney  to byli fotbalisté, od té doby 12 let nikdo! Je to důsledek zcela nedostatečné státní podpory sportu i rozbití řady fungujících organizačních struktur a jednotek (Svazarm, sportovní centra mládeže, ČSTV apod.).