Dynamika růstu starého kontinentu je velmi slabá, navíc ji přímo ohrožuje řecká dluhová krize nebo prohloubení problémů v Portugalsku nebo Španělsku. Jistotu nemají ani nejsilnější hráči a obavy z návratu recese bohužel musí mít i české, velmi otevřené hospodářství. Výsledky optimismus nevzbuzují, spíše naopak. A to se, prosím, stále teprve dostáváme na předkrizovou úroveň. Je proto nepochopitelné, jaká témata nyní dominují domácí scéně.

Ano, skutečně se domnívám, že kauzy typu Bátora, pan Evropa a ostatně i Prague Pride nesnesou ani v nejmenším srovnání s měřítkem problémů, kterým by se ve skutečnosti česká politika měla věnovat.

Předkrizové tempo hospodářského růstu je, zdá se, opravdu pryč. Otázkou je, zdali česká politická reprezentace vůbec do důsledků chápe, že žádný zázračný "stimulant" není k dispozici, protože veřejné finance si jej nemohou dovolit jako v krizovém roce 2009, když byly nastaveny na očekávání růstu téměř o pět procent, místo něhož ovšem nastal propad o více než čtyři procenta.