Své úvahy o nutnosti oddělení moci výkonné od moci zákonodárné jsem naznačil již dříve například ve svém článku „Co takhle prezidentský systém?“, který jsem publikoval na svém blogu v listopadu loňského roku. Změna ve způsobu volby prezidenta České republiky mne inspirovala k předložení návrhu na komplexnější změnu Ústavy České republiky. Volíme-li prezidenta v přímých volbách, ze zkušeností států jako je USA či Francie je zřejmé, že postavení občany přímo voleného prezidenta by mělo být daleko silnější než postavení „kladeče věnců“ a „komplikátora“. Prezident České republiky by měl být skutečnou hlavou moci výkonné a po vzoru jiných států by měl skutečně vládnout zemi.
Novela Ústavy České republiky
Současný ústavní systém České republiky je postaven na principu úzkého propojení moci výkonné s mocí zákonodárnou. Nejde tedy o dva samostatné a nezávislé pilíře rozdělení moci ve státě. Současný systém neumožňuje rovnováhu moci výkonné s mocí zákonodárnou. Nastolení rovnováhy těchto mocí a zvýšení jejich vzájemné nezávislosti je cílem novely, kterou jsem předložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Novela se snaží dosáhnout stability vlády a předejít situacím, kdy vláda musí skončit po té, co ztratila podporu několika málo jednotlivých poslanců. Novela se snaží zajistit stabilitu vlády, kterou si občané přejí.
Navrhovaná novela Ústavy obsahuje podstatné změny pravomocí prezidenta, který se stává vrcholným orgánem moci výkonné. Vláda již nebude muset předstupovat před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry a naopak Poslanecká sněmovna nebude moci iniciovat hlasování o nedůvěře vlády, což se stalo téměř folklórem. Na druhou stranu z důvodu udržení rovnosti systému brzd a protivah bude mít Poslanecká sněmovna možnost odvolat konkrétního člena vlády, a to kvalifikovanou většinou třípětinovou většinou svých hlasů. Vláda jako celek však bude odpovědná pouze prezidentovi.
Výsledkem této koncepce je stav, kdy vláda již nebude odkázána na důvěru Poslanecké sněmovny a zároveň Poslanecká sněmovna přestane být „automatem na zvedání rukou“ dle pokynů vlády.
Vztah prezidenta a Poslanecké sněmovny
V navrženém konceptu oddělení moci výkonné a zákonodárné prezident jako vrcholný představitel moci výkonné řídí zasedání jemu odpovědné vlády.
Prezident nejen jmenuje, ale také odvolává členy vlády, což mu dává možnost jmenovat na ministerská křesla odborníky namísto „trafikantů“. Tito odborníci budou nuceni své zákony prosazovat a podporu pro ně hledat u jednotlivých poslanců. Nikdo jim navržený zákon neodhlasuje jen proto, že vláda má v Poslanecké sněmovně většinu.
Jmenování soudců obecných soudů a soudců Ústavního soudu
Neméně zásadní změnou projde i způsob jmenování soudců obecných soudů a soudců Ústavního soudu. Nově o jmenování soudce obecného a Ústavního soudu rozhodují společně Poslanecká sněmovna a Senát. Toto přenesení prezidentových pravomocí navrhuji s ohledem na zachování vyváženosti moci výkonné a zákonodárné a také s ohledem na časté zkušenosti, kdy se pro rozpory dosluhujícího prezidenta a Senátu nepodařilo jmenovat náhradu za končící soudce Ústavního soudu, čímž se postupně dostává Ústavní soud na pokraj personální krize. V rukou prezidenta by nemělo být koncentrováno více pravomocí než těch, které mu umožní být skutečným „vládcem“ nikoli neomezeným patriarchou. Dělba moci ve státě zůstane zachována.
Osud navrhované změny
Jsem si vědom toho, že návrh vyvolá mnoho rozporuplných reakcí a těším se na ně. Osobně se domnívám, že je třeba nastolit v České republice efektivnější systém řízení nezávislý na sporech mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou vyplývajících z vnitřních problémů jednotlivých politických stran. Prezidentský systém by mohl být řešením, po kterém občané dnes již velmi hlasitě volají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Rath
