Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, je to s těmi odpověďmi na písemné interpelace skutečně svízel. Já jsem panu premiérovi interpelaci posílal 15. června. Dneska máme konec října, konečně se po mnoha měsících na ni dostává, přitom Sněmovna jednala, vždycky shodou okolností to vláda zařídila tak, aby interpelace nějak vypadly. Takže tohle jsou první odpovědi na písemné interpelace po dlouhé době. Je vidět, jak vláda to myslí vážně s demokratickou diskusí v Poslanecké sněmovně. A když konečně na to přijde řada, tak pan premiér je zase na zahraniční cestě. Já to respektuji, ale jenom, abyste věděli, tak s odpovědí, jak jsem říkal, z 15. června 2011 pan premiér, který je povinen odpovědět do měsíce na písemnou interpelaci, tak ji poslal 15. srpna 2011, čili zhruba dva měsíce poté. Čili byl zhruba 30 dnů po termínu, než mu stanoví zákon, čili tady pan premiér porušil zákon. Sice se za to omluvil, že se to stává opravdu zřídkakdy, ale je vidět další důkaz toho, jak vláda bere dialog s opozicí vážně.

A nyní k vlastní podstatě interpelace. Nevymyslel jsem si tu podstatu, ale dostal jsem dopis od pracovníků Úřadu vlády, kteří si stěžovali na poměry, které jsou na Úřadu vlády. Stěžovali si na to, že Úřad vlády řídí jakási paní Jana Nagyová. Já ji osobně neznám, jenom o ní vím, aspoň z médií, že byla blízkou, téměř snad intimní spolupracovnicí pana premiéra již na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde za její služby jí vyplácel jako vedoucí administrativní pracovnici nebývalé odměny v řádu stovek tisíc korun.

Myslím, že nesdílím názor, který někdy propagují novináři, že lidé pracující ve veřejné správě by měli být špatně placeni a špatně odměňováni, lhostejno, které vlády se to týká. Já si myslím, že i ve veřejné správě ti, kteří pracují dobře, mají dostávat nadstandardní odměny. Nedovedu posoudit, jestli paní Nagyová na Ministerstvu práce a sociálních věcí pracovala tak mimořádně, že jako vedoucí sekretářka dostávala i daleko vyšší odměny než třeba náměstci pana ministra. Je to nestandardní, většinou bývá, že ministr si cení svých náměstků, vedoucích a ředitelů jednotlivých odborů. Řekněme sekretariáty jsou také důležité, ale dostávat statisíce, v tomto případně snad šlo o částku kolem půl milionu, je skutečně hodně nestandardní pro vedoucí sekretářku.

Paní Nagyová tedy postoupila s panem premiérem na Úřad vlády a nyní mně poslali zaměstnanci Úřadu vlády dopis, kde si stěžují na podivné praktiky. Jednak, že paní Nagyová v podstatě jakoby řídí celý Úřad vlády, naznačovali, že možná řídí i samotného pana premiéra, což se mi nechce věřit, že by náš pan premiér se nechal řídit vedoucí sekretariátu. Takže to beru jako do značné míry nepodloženou pomluvu pracovníků Úřadu vlády. I když chápu, že to tak někdy může vypadat. Takže možná jen reflektují to, co vidí, protože i v médiích se dočítáme, že pan premiér vedoucí sekretariátu pověřuje poměrně zásadními a delikátními úkoly vyjednávat třeba o obsazení těch či oněch pozic.

Nedávno jsem se v médiích dočetl, že paní Nagyová dokonce vyjednávala s pražskými kmotry. Přiznal to třeba pan Hrdlička, známý to pražský kmotr Občanské demokratické strany. A řešila s ním cosi blíže neurčitého, asi pravděpodobně, kdo dodá ořezávátka pro tužky na Úřadu vlády či něco podobně delikátního. Nicméně pracovníci Úřadu vlády si stěžovali, že i paní Nagyová jako blízká spolupracovnice pana premiéra dostává opět i na Úřadu vlády zcela mimořádné odměny jdoucí do stovek tisíc, možná i miliónů. Že je to naprosto neodůvodněné a neodpovídající pozici a zvyklostem Úřadu vlády za jakýchkoliv premiérů. Že není obvyklé, aby lidé v těchto pozicích dostávali takto štědré statisícové odměny. Asi pro pana premiéra, pokud je to pravda, dělá nějaké mimořádné služby zvláštního charakteru, které mu asi jiný pracovník Úřadu vlády prostě nemůže poskytnout. Jinak si to těžko vysvětlím.