V pondělí se totiž mělo konat jednání tripartity na téma státního rozpočtu pro příští rok. Premiéra zřejmě neuspokojí fakt, že předseda ČMKOS svůj výrok několikrát následně relativizoval. Bude dál hrát uraženého. Kouřová clona zafungovala dokonale: málokteré noviny otiskly vážné výhrady odborů k rozpočtu, zato všechny důkladně okomentovaly úlet odborářského šéfa.

Je nezpochybnitelnou pravdou, že analytický útvar odborářských makroekonomů dokázal v minulosti propočítat prognózy daleko lépe než ministerstvo financí, které soustavně nadhodnocovalo očekávaný růst i výběr daní. Ekonomická fakta nakonec dala za pravdu prognostikům odborové centrály, a ne Kalouskovi s Nečasem. Ani tentokrát předložený rozpočet nevzbuzuje dojem, že je realisticky naplánován. Jak si například vysvětlit, že Kalousek počítá s růstem kolem jednoho procenta HDP, když se německé hospodářství začíná zadrhávat? Jak uvěřit vládě, že znovu nesáhne ke škrtům ve výdajích a nezatáhne zemi do ještě větší recese? Není divu, že jsou zastánci sociálního dialogu zděšeni. Jestliže tuto vládu nezaměstnanost netrápila dosud, proč by jí měla řešit do budoucna?

Argumenty, které hodlali na tripartitu přinést odbory, jsou závažné a pro vládu nepříjemné. Zástupci zaměstnanců hodlali sdělit Nečasovi i Kalouskovi, že odhadují riziko rozpočtového schodku na dodatečných 45 až 60 miliard korun. Důvodem není jen nerealisticky kalkulovaný ekonomický růst, ale také nadhodnocený výběr DPH (v tom je vláda zřejmě nepoučitelná) a nejasnosti kolem důchodové reformy, která má odsát z rozpočtu velké peníze. To všechno jsou námitky, kterým se těžko čelí, a proto je lepší se se zástupci zaměstnanců vůbec nebavit.