Abych pravdu řekla, nevěřila jsem vlastním uším. V době, kdy jsme zahlceni množstvím anglických slov linoucích se z veřejnoprávních i soukromých médií, jen abychom byli co nejsvětovější, nastoluje někdo otázku, že výuka větného rozboru ohrožuje vztah k české řeči. No, to snad ne.
 
Kdybychom se raději zamysleli nad tím, jakým »vzorem« pro mladé lidi, co se týká vyjadřování, jsou současní moderátoři pořadů Českého rozhlasu a televize. Kdybychom si našli čas v této uspěchané době, rozhlédli se kolem sebe a vnímali to, co nás obklopuje! Cizí nápisy na obchodech i zboží, reklama na výrobky ze všech možných zemí, jen ne z té naší, čeština zahlcená amerikanismy.
 
Místo televizních přehlídek dnes sledujeme show, z pěveckých soutěží se vyklubaly superstar, místo obchodu nakupujeme v supermarketu, nerovnost podmínek, či nevýhoda se moderně nazývá handicap, používáme tickets místo lístků, kupujeme kompakty, svačíme sandwich nebo hamburger, který si koupíme v McDonald‘s, muži se neosvěží kolínskou vodou, ale aftershave, ženy namísto tekutého mýdla sáhnou po shower gel, řidiči, kteří chtějí zaparkovat, hledají nápis parking, představitel podniku je manager, významné osobnosti nazýváme VIP. Místo na shromáždění se setkáme na meetingu, dívky, které chtějí zhubnout, si dávají k snídani yoghurt light a večer jdou do body-fitness. Jen aby všechno bylo OK a ony byly »in«.
Jsme ještě vůbec v České republice? Kam se ztrácí naše mateřština? Nepřipomíná vám to dobu F. L. Věka?
 
Ano, vztah mnohých lidí k české řeči ohrožen je. Ne však výukou větného rozboru. Od nejútlejšího věku (nezřídka od dvou let věku dítěte) se děti zapojují do nejrůznějších jazykových kurzů pod vedením rodilých mluvčích, jen aby se rodiče, ovlivněni módními trendy, mohli pochlubit tím, jak jejich ratolesti žvatlají pár slov anglicky, přičemž rozšiřování slovní zásoby, správná výslovnost a chápání významu běžných slov v českém jazyce jde stranou. Nutno podotknout, že za výuku cizích jazyků malých ratolestí zaplatí rodiče tučný peníz, z čehož se radují zprostředkovatelé jazykových kurzů. Jenže ten malý človíček potřebuje ve svém věku něco úplně jiného. Lásku svých nejbližších, kteří mu dávají to, co potřebuje ke svému všestrannému rozvoji, včetně vytváření těch nejkrásnějších lidských vlastností. A k tomu napomáhá i vyprávění lidových pohádek, v nichž vítězí dobro a spravedlnost nad zlem, dětských říkadel, která probouzejí rytmus, ale také jsou pomocníkem k správné výslovnosti jednotlivých hlásek a slov, zpíváním lidových písniček, jež, kromě jiného, působí i na citovou stránku dítěte.

Nesnažme se být za každou cenu světoví. Přejímání cizích slov, značek a vzorů z nás neučiní někoho lepšího. Znalost cizích jazyků je samozřejmě velmi důležitá a potřebná. Vyvarujme se však toho, aby cizí výrazy stále více a více zaplevelovaly naši mateřštinu. Aby nahrazovaly česká slova a ochuzovala se tak bohatost naší řeči. Jestli budeme naslouchat nějakým rádoby inteligentům, kteří by nejraději zrušili všechno, co je podle nich nepotřebné pro život, můžeme zanedlouho dojít k diskusi, zda potřebujeme chemii či dějepis, případně zda vůbec potřebujeme povinnou školní docházku.