Ještě před pár lety jsem obhajoval ČR jako právní stát s jedinou výhradou, že se některé kauzy zbytečně dlouho vlečou. Přes tři roky vedu ale dva elementární právní spory. První jsem již sice úspěšně vyhrál a věřím, že tomu tak bude i v případě toho druhého. Bohužel je to ale velice strastiplná cesta - divné praktiky na některých soudech nižšího stupně, zvláštní vazby mezi komerčními právníky a pracovníky těchto soudů a orgány policie, úmyslné zdržování projednávání kauz a především ignorování verdiktů soudů centrálními orgány státní správy apod. To je důvodem toho, že mám pochybnosti, zda je ČR skutečně ve všech směrech právním státem. A to vycházím pouze ze svých osobních zkušeností. Pakliže bych k tomu přibral ještě řadu mediálně aktuálně populárních kauz, asi by to hodnocení stavu práva v naší republice bylo ještě více negativní. Je to pro mne zjištění o to smutnější vzhledem k současné pozici člena zákonodárného sboru. Přes všechny výhrady k našim zákonům je ale současný marasmus výsledkem účelového výkladu těchto zákonů a jejich obcházení, které je pro Českou kotlinu tak specifické.