Na popud některých novinářů jsem se rozhodl reagovat na další snahy o manipulaci s veřejným míněním, které především v Parlamentních listech předvedl starosta Chrastavy Ing. Michael Canov.  Přestože si ho velmi vážím jako pedagoga libereckého gymnázia a člověka, který vystudoval dvě vysoké školy, o to víc mě mrzí, že v roli regionálního politika předvádí výkon, za který by mu jeho žáci dobrou známku asi nedali. Starosta bude vždy tvrdit něco jiného než já, protože ho fakta příliš nezajímají.  Anebo na ně zapomněl?

Nechci pana inženýra Canova obviňovat ze lži. Ale tvrdím, že prostě neříká pravdu. Jedině snad naprostá ztráta paměti chrastavského bose by mohla vysvětlit, proč mlčí o dohodě mezi Libereckým krajem a Chrastavou, díky které se město nikdy nemohlo ocitnout v situaci, že by mělo „most na krku“ bez peněz na jeho opravu. Důkazem je usnesení chrastavských radních z 23. dubna tohoto roku. Stejně tak zatajil, že secesní most v ceně 8,7 milionů korun zaplatilo z 90 procent Ministerstvo pro místní rozvoj a další peníze (přes 2 miliony korun) dal na něj Chrastavě starostou nenáviděný Liberecký kraj. Město tak nemělo k „zoufalství“ žádný důvod.  A rekonstrukce Pobřežní ulice? V jejím případě by každé dítě pochopilo, že z původně předem naplánované stavby, se v mžiku stala povodňová, a to ve chvíli, kdy se přes ni přehnala rozvodněná říčka Jeřice.  Pedagog se ale rozumnému úsudku vzpírá a věší občanům na nos vlastní, starostovskou pohádku. O tom, jak radnici nikdo nepomohl, ani Liberecký kraj ani Ministerstvo pro místní rozvoj či český stát.  Že si Chrastava své mosty a silnice zkrátka opravila úplně sama. Že byla sice zoufalá, ale díky svému vůdci Canovovi vše nakonec vše zařídila a zvládla úplně sama.  Otázkou je, kde na to vzala radnice peníze, specialisty a projekty.