Poptávka po tom švindlu roste se čtvercem darebáctví, v jehož je gáži. Avnery – veterán izraelských válek i hnutí proti nim – griluje jeho telavivskou verzi: „Vláda nařídila všem televizním kanálům už dávno, aby neužívaly pojmu Západní břeh.“ Smí se jen „Judea a Samaří“ sugerující, že  „jde o teritorium náležející Izraeli“. Kdežto „Západní břeh indikuje, že jde o okupované území“ – a „připadne palestinskému státu, jen co nastane mír“. „Sémantická bitva“ zuří i kolem židovských osad na palestinských územích. Kdo se chce uživit v médiích, musí jim říkat „izraelská“ či „osvobozená“. Zdi kolem palestinského ghetta - „separační bariéra“.

Opačně, než se to sugeruje světu, je to i s tím, kdo koho nechce „uznat“. Právě „sionistické hnutí a Stát Izrael popíraly po generace samu existenci palestinského národa“ – dokládá veterán izraelských válek - a „ustoupilo od toho idiotského nároku až v dohodách z Oslo z roku 1993“. Přímo o „palestinském státu však není řeč ani tu“. „Vědomou či podvědomou averzi budí dodnes sám termín ´Palestinci´.“ A tak „většina izraelských komentátorů hovoří o urovnání s ´našimi sousedy´“. Pojem „Palestinská národní správa“ trestají i přímé „sankce“: kdo se vykáže „dokumentací, v níž figuruje, ztrácí v izraelské nemocnici nárok i na neodkladnou péči“.  

Seznam zakázaného ovoce neustále roste. Embargo postihlo už i slovo „mír“. „Oficiální izraelská politika“ zachází jako s „nebezpečným jedem“ už i s ním – a nahrazuje je „vágním ´politickým urovnáním´ (´political settlement´)“. Termínem, vhodným leda pro „lejstra, která sepsali právníci a podškrábli politici“. Protože teprve „mír znamená víc než formální konec války. Zahrnuje prvek usmíření, cosi oduševnělého. Vizi, politický ideál, náboženské přikázání, ideu, která povznáší.“

Té kastraci se však „ustupuje i na izraelské levici“. „Vzdává tak už i svůj vlastní slovník.“ To už není jen „taktický kompromis“, jímž si myje ruce - ale „změna orientace“. Vízum do programové prázdnoty – a politické nicoty. Avnery je kategoricky proti: pojmy, co nedezertují od podstaty, je nejvyšší čas do „našeho slovníku vrátit. Jasně, nahlas a s hrdostí, kterou si zaslouží.“    

Má pravdu. Slova nejsou škatulí z papundeklu. V gáži naduté impotence – a arogantního darebáctví – mrzačí fakta ve všech jazycích.