Česká republika na ně posílá 133 reprezentantů, což znamená, že je 22. nejpočetnější výpravou ze všech 205 zúčastněných zemí. To je ukázka vysoké sportovní kvality, neboť cesta na nejgigantičtější sportovní akci planety vede pouze přes splnění náročných limitů a kvalifikačních kritérií. Bohužel tomu vůbec neodpovídá podpora, které se našim olympionikům ze strany státu dostává.

Nepovažuji za důstojné, aby si devítinásobná mistryně republiky, maratonkyně Ivana Sekyrová, která učí na sokolovském gymnáziu občanskou výchovu a tělocvik, musela kupovat ze svého i běžecké boty. O financování přípravy včetně předolympijského soustředění ani nemluvě. Přitom se svými časy může reálně pomýšlet na umístění v první polovině startovního pole. Za těchto podmínek je její čas 2:34,23 z dubnového maratonu v Rotterdamu obdivuhodným výkonem.

Jen pro zajímavost, v české výpravě naleznete i instalatéra či zaměstnance kamenolomu, kteří si na reprezentaci naší země na olympiádě museli vzít dovolenou.

Podmínky pro olympijskou přípravu našich sportovců vystihl gymnasta Martin Konečný. Ten byl úplně prvním reprezentantem, který vstoupil do gymnastické haly, což zahraničním televizním štábům zdůvodnil tím, že potřebuje trénovat a doma je to o zdraví, neboť tělocvičny včetně nářadí jsou v dezolátním stavu. V zemi, která dala světu Věru Čáslavskou tristní situace.