Těžko vyjádřit lépe hlubokou propast, která se otevřela mezi pravicovou vládou a občany, než srovnáním toho, co se odehrávalo ve čtvrtek ve Sněmovně a v ulicích českých a moravských měst. Zatímco ve Sněmovně využívali vládní poslanci interpelací na premiéra k úslužným otázkám typu – proč to děláte tak dobře?, na náměstích se shromažďovali lidé s odznáčky s nápisem: Stydím se za svého prezidenta a vládu. Požaduji jejich odchod!

Vláda už nemůže přehlížet, že se společnost změnila. Je to už podruhé v krátkém čase, kdy se plní náměstí nejen v Praze. Lidé ztrácejí trpělivost. Změnu signalizoval už nedávný největší protest studentů a akademiků od roku 1989, když podobnou silou zazněl i v Brně a z dalších univerzit.

Kdo přišel na náměstí teď? Na to není jednoduchá odpověď. Předtím jsme věděli, že jdou odbory, zdravotníci, akademici, policisté, učitelé, hasiči, důchodci, postižení, lékaři. Byly to dobře organizované protesty, které vyjadřovaly především určité stavovské nebo skupinové sociální požadavky. Na pódiích se střídaly známé osobnosti, představitelé intelektuální elity. Ozývaly se výzvy k jednání, ke změně vládních reforem, proti přehlížení.

Teď však přichází něco nového. Ve čtvrtek se lidé začali shromažďovat na podnět doposud neznámé občanské iniciativy, vlastně skupiny rozzlobených občanů, kteří přímočaře žádají demisi Nečasovy vlády. Dožadují se nových voleb. Odejít by měl i prezident republiky Václav Klaus. To co chtějí, je maximum přímé demokracie.

"Kdo si všiml fotografií a záběrů z demonstrací, viděl, že nevynikaly ničím zvláštním, byli tam lidé, které bylo možné potkávat na chodnících nebo v metru. Ani jen staří, ani jen mladí, ani jen bílé límečky, ani jen ti, kterým je opravdu zle v časech šílených, asociální reforem..."