Česká reforma penzí připomíná šachistu, který studuje partie mistrů, aby se bezpečněji přiblížil k prohře. Nelze se divit občanům, že mají o druhý pilíř zanedbatelný zájem, když v okolních zemích stejný pokus za strašlivých fiskálních nákladů odpískali. Pro stát je tento systém drahý, protože peníze, které budou vyvedeny do fondů, je třeba v průběžném systému nahradit. Pouštět se do něčeho takového v době nedostatku peněz na zdravotnictví, školství či policii je nesmysl. A je to nesmysl i proto, že fondy nemají v krizi na čem vydělávat. Přitom na pojištěnce fondového systému je přeneseno veškeré riziko investic. Ale dnešní důchodci budou poškozeni také, protože vláda se bude hojit zpomalováním valorizací. Nikdo se proto nemůže divit, že ČSSD s touto reformou nesouhlasí. Žádala o její odklad, a když neuspěla, je odhodlána tento experiment zastavit, jakmile dostane příležitost. Není důvod, abychom i my opakovali špatnou zkušenost Slovenska, Polska nebo Maďarska. Teď se Zdeněk Pečený na stránkách E15 nad postojem ČSSD rozhořčuje a korunuje to tvrzením, že není správné, když se „bohatší skládají na penzi chudším“. Z logiky věci vyplývá, že většina občanů, která žije z podprůměrných příjmů, nebude hlasovat pro další zhoršení své situace. Vyhrocování společenské nerovnosti je zdrojem nestability, jejíž drsné projevy už Evropa zažila také. Ani tyto chyby není třeba opakovat.