Premiérem doposud uváděné důvody, týkající se rozpočtových požadavků ministra Pospíšila, působí nepřesvědčivě a nevěrohodně. Je zřejmé, že v době sestavování rozpočtu mají dodatečné požadavky na státní výdaje všichni členové vlády, a kdyby premiér postupoval takto důsledně i u nich, ve vládě by zbyl sám jen s ministrem financí Kalouskem. Navíc kritický nedostatek prostředků na provoz věznic je objektivní a dlouhodobě známá skutečnost.

ČSSD se obává toho, že odvolání ministra Pospíšila je ve skutečnosti skrytým útokem na nezávislost státního zastupitelství a policie. K odvolání došlo těsně před tím, než mohl ministr jmenovat novou vrchní pražskou žalobkyni Lenku Bradáčovou, o níž podle svých slov vážně uvažoval a která se jmenováním souhlasila. Ačkoliv v kauze poslance Davida Ratha pravicové vládní strany státní zástupkyni Bradáčovou dávali hojně za příklad nezávislého a odvážného přístupu k vyšetřování korupčních kauz, je docela možné, že ve skutečnosti panovala z jejího jmenování ve vládních kruzích obava. Premiér by měl vyvrátit podezření, že při odvolání Pospíšila podlehl zájmovým tlakům zevnitř ODS.

Odvolání Pospíšila vysílá v těchto souvislostech směrem k veřejnosti krajně negativní signál a zhoršuje, pokud to ještě vůbec jde, důvěryhodnost Nečasovy vlády v oblasti boje s organizovaným zločinem, včetně korupce.

Podezření na snahu ovlivňovat justici posilují i nedávné výroky předsedy vlády Nečase o „policejních plukovnících“ a opakované hrubé útoky ministra financí Kalouska na práci policie. K těmto útokům došlo v souvislosti s požadavkem policie na zahájení trestního stíhání vládní poslankyně z TOP 09 Parkanové. ČSSD opakovaně vyzvala premiéra Nečase, aby se od těchto útoků na nezávislost a kvalitu práce policie distancoval, ten to ale nikdy neučinil. Stejně tak se policistů nezastal ani ministr Kubice a ministr Pospíšil byl nyní odvolán dříve, než se mohl vyjádřit k roli státního zastupitelství v kauze CASA. Za odvoláním ministra Pospíšila tak mohou stát i tlaky, související s obavou z vyšetřování nákupu letounů CASA a prověřování dalších armádních zakázek.

Ministra Pospíšila ČSSD nikdy nepokládala za kladného hrdinu. Ve vládě Mirka Topolánka toleroval působení „justiční mafie“, nereagoval na kauzu Jiřího Čunka, neviděl a neslyšel netransparentní kroky Topolánkovy vlády i politickou korupci, na níž byla existence této vlády prokazatelně založena. Umožnil řadu let soukromým exekutorům inkasovat pohádkové zisky, aniž by zasáhl proti nepřijatelnému kořistnickému chování celé řady z nich. V posledním roce však ministr Pospíšil učinil některé kroky, které bylo možno vnímat jako změnu k lepšímu a jako snahu alespoň z části napravit své vlastní personální i legislativní chyby. Ministra však silně diskreditovalo jeho propojení s regionálními kmotrovskými strukturami ODS v Plzni, jejichž vliv na personální kroky ministra Pospíšila nebylo možné přehlédnout. V této souvislosti lze vnímat odvolání ministra i jako výraz vnitřního boje mezi jednotlivými skupinami uvnitř ODS.

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD