Obklopené proslulými vinicemi na strmých svazích pohoří Schwarzwaldu prudce se zvedajících z Porýnské nížiny, je rodištěm i celoživotním působištěm ženy, kterou zná nejen Německo, ale s jistotou i pozoruhodný kus dalšího světa – Aenne Burda.

Poslouchá se to jako příběh z hollywoodského filmu. Narodila se ve skromných poměrech v roce 1909, absolvovala klášterní střední školu a na konci dvacátých let minulého století začala pracovat jako pokladní v místní energetické firmě. Dcera zaměstnance německých drah se v roce 1930 seznámila s Franzem Burdou, majitelem nakladatelství v Offenburgu. V roce 1931 se vzali a měli spolu tři syny.

"Mým cílem je dát dohromady praktickou módu za rozumné peníze, kterou by mohlo nosit co nejvíce normálních žen," prohlásila Aenne Burda a v roce 1950 založila módní časopis Burda Moden, který hned v lednu vyšel v nákladu 100 000 výtisků.

Popularita časopisu prudce rostla, neboť do něho byly vkládány papírové střihy na nejrůznější dámské, a posléze i pánské oblečení – halenky, sukně, kalhoty, šaty a košile. Ženy v Německu, zemi po válce zdecimované a chudé, našly v paní Burda a jejím nápadu spásu. Časopis umožnil celým generacím německých žen dobrat se vlastní šikovností ke vkusnému a módnímu oblečení doslova "za hubičku".

A nejen v Německu. Časopis Burda Moden byl šlágrem v desítkách cizích zemí včetně Československa. Půjčoval se u nás z ruky do ruky. Byl nedostatkovým zbožím, jako všechno z kapitalistického světa, neboť umožňoval dívkám a ženám domoci se něčeho jiného než socialistické krimplenové módy.

Byl jedním z blahodárných doteků svobodného, fungujícího, praktického světa. Obsahem i formou. Legendární je setkání paní Raisy Gorbačovové s Aenne Burda, na kterém prý první dáma Sovětského svazu požádala o nevídané svolení vydávat tento časopis v Sovětském svazu, k čemuž v roce 1987 skutečně došlo.

Jak by se asi paní Burda podnikalo dnes? A nejde mi o genialitu nápadu. Myšlenky budou vždy politiky i byrokraty nepolapitelné. Jde mi o množství překážek, které dobrému nápadu stojí v cestě.

Evropský parlament například před pár dny většinou svých poslanců vyzval členské státy, aby "zvážily možnost omezit tradiční zobrazování žen v reklamě". Co by na to asi paní Burda řekla? Jak by asi své modely na stránkách svého originálního magazínu představovala? Ale snad i to se dá, ostatně jako každé hloupé a nesmyslné úřednické či politické nařízení, nějak obejít. Zdrcující je, jak ta plejáda hloupostí působí na odvahu člověka "do něčeho se pustit".

Svět, ve kterém žijeme, je přeplněný příkazy a zákazy, což znehodnocuje vůli podnikat. Namísto přemýšlení o nápadu a způsobech, jak jej vylepšit, obíhá podnikatel úřady a shání razítka. Není proto divu, že chuť podnikat a stát se "svým pánem" má v EU pouze 4 % mladých lidí, kteří dokončují středoškolské vzdělání. S takto nízkým počtem kontrastuje 21 % mladých Američanů, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy.

Je zbytečné vyhlašovat monstrózní evropské programy na boj s nezaměstnaností mladých. Bylo by užitečnější zbavit se touhy všechno regulovat a standardizovat a odstranit tím příčiny děsivého stavu, ve kterém celá polovina mladých jihoevropanů do 25 let nemá práci.

Časopis Burda, zásilkový katalog obchodního domu Neckermann a třeba elektronika Grundig se staly symboly německého poválečného hospodářského zázraku. Ten se zrodil z tvrdé práce ve svobodném prostředí na troskách válkou rozvráceného Německa.

Aenne Burda zemřela 2005 ve "svém" Offenburgu ve věku 96 let. Ověnčena nejrůznějšími řády a medailemi za celoživotní zásluhy byla především ženou praktického nápadu pro praktické lidi.