Když minulý pátek večer vyskočila zpráva o úplném zákazu prodeje a požívání nápojů s podílem vyšším než 20% alkoholu, přiznal stát, že svých povinností v minulosti nedostál a že si se současnou situací neví rady jiným způsobem, než zavedením výjimečného stavu.

V situaci, kdy se zprávy plní dalšími a dalšími obětmi metanolové nákazy, se to zdá být pochopitelné rozhodnutí. Ale je skutečně? Co dělal stát se svými stovkami a tisíci úředníků nejrůznějších celních správ, hygienických kontrol a inspekcí po celá dlouhá léta předtím? Cožpak si máme nechat namluvit, že nikdo z nich nic nevěděl a neviděl? do plastových lahví za nižší než nízké ceny, má téměř v každém městě svůj zdroj. Ví-li to obyčejní lidé, jak je možné, že to neví policie, městská policie či Česká obchodní inspekce?

Je jasné, že se na takových místech nečepuje dvanáctiletá skotská nejvyšší kvality, a dá rozum, že i s plněním daňových povinností a placením náležitých poplatků to bude všelijaké. Ano, právě to jsou ta místa daňových úniků, která by měli mít celníci na zřeteli velmi ostře. Státní rozpočet se potýká s vážnými problémy a daňové úniky spojené s pašováním a výrobou ilegálních lihovin (ale také tabákových výrobků) jej připravují o cenné zdroje.

A co kolky, onen bájný nástroj kdysi zavedený jako univerzální ochrana trhu před padělky? Policie při hledání stop po pančovaném alkoholu přichází se zjištěním, že i kolky jsou padělané a jejich ochranné visačce již není možné ve všech případech věřit.

To je ale potvrzením pravdy o tom, že čím více je regulací, které nás mají "ochránit", tím důmyslnější je paleta podvodných nápadů, jak se celé povinnosti vyhnout. Regulace pouze zvyšují míru podvodů.
V celé naší debatě o prohibici v Čechách nelze pominout ani fakt, že bude-li toto opatření trvat déle než pouze desítky hodin, přesune se alkoholový byznys do "podzemí", na okraj kriminálního prostředí, kde se s ním bude bojovat ještě obtížněji. propojit problém laciného pančovaného alkoholu s lidským jednáním.

Nemám tím vůbec na mysli zcela zvrácenou a svým způsobem parazitní argumentaci českých socialistů, že "lidé chlastají, protože se to už v Čechách nedá vydržet". Rád bych jim připomenul, že ve válce jistě dobře nebylo a metylalkohol se nepil. A situaci v téhle zemi, i přes ostrost politického boje, nelze s válečným stavem porovnávat. Mám na mysli fakt, že ten, kdo si kupuje alkohol stáčený do plastových lahví z barelů kdesi v přítmí stánku, sám jistě ví, že si žádnou prvotřídní kvalitu nekupuje. To je jasné, a většina spotřebitelů snad takový alkohol ani nevyhledává.

Stát je povinen vynucovat průchod práva, ale lidé jsou nadáni svým vlastním rozumem a vlastní odpovědností. Vyhlášením prohibice tak stát (vědomě či nevědomě) na sebe přebírá i odpovědnost za naše chování.

Pokud bude prohibice v Čechách opatřením krátkodobým, které má dát Policii ČR čas rozplést uzel podvodů s alkoholem, snad to lze pochopit. Pokud by však prohibice měla být opatřením dlouhodobějším či dokonce opatřením, jehož dílčím produktem by byl vznik "vládní agentury monitorující pohyb každé lahve", šlo by o obtížně přijatelný zásah do vlastnických práv a otevření dalšího prostoru pro rozšiřování moci státu nad jeho občanem.

PaedDr. Ivo Strejček
poslanec EP
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady