Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, byla jsem oslovena svým předřečníkem, ale zazněla zde celá řada projevů ze strany opozice a považuji za vhodné v tuto chvíli, aby reagoval některý z členů vlády, abychom tak vytvořili jakýsi mezičas.

Pan poslanec Paroubek zde mluvil o tom, že se diví tomu a je mu líto, že ve vládních lavicích nesedí více členů vlády, když hlasování o nedůvěře vládě je věcí zcela ojedinělou, kterou by si měla vláda zde vysedět a vyslechnout.

Bohužel to tak zcela ojedinělé není. Dneska, jak už připomněl i pan poslanec Hašek, budeme hlasovat o vyslovení nedůvěry už počtvrté, a není to tak ojedinělé a je to poněkud devalvované i proto, že opozice vyvolává hlasování o nedůvěře vládě poněkud ze sportu. My všichni víme, že 101 hlasů pro vyslovení nedůvěry nemá a nemá ani žádný plán B, který nabízí jako alternativu.

Ano, za dva roky už počtvrté vyvolala opozice hlasování o nedůvěře vládě. Dnes se ale chci pozastavit o důvodech pro vyvolání z ústavního hlediska tohoto velmi závažného kroku. A ty skutečné důvody připomněl před chvilkou znovu pan poslanec Hašek, protože v těch předchozích projevech se tak trochu, s prominutím, semlelo páté přes deváté. Tím skutečným důvodem byla otázka nákupu letadel CASA a telefonování Miroslava Kalouska.