Karkulka přišla do chaloupky a viděla, že v babiččině posteli někdo leží. I zeptala se:“ Babičko, proč máte tak velké oči.“ V té chvíli to vlk ještě zvládl a tak odpověděl : „Abych tě lépe viděla.“ Na další dotaz ohledně zubů už vlk vyjel po Karkulce se sloganem: „Abych těl mohl lépe sežrat!“ Jak to bylo dál, už všichni víme. Co ale nevíme, jak dopadne moderní pohádka, kde vlk vystupuje nikoliv jako babička, ale jako Babiš. Ale taky má velké oči.
Andrej Babiš na to jde zkrátka. Když se ho novináři ptají, jestli nemá velké oči, když chce vyhrát za dva roky s úplně novu stranou volby, tak se to ani nesnaží zakrývat. Neříká, že by měl snad velké oči proto, že by chtěl něco lépe vidět. Je přece jasné, že stejně jako sežral United Backeries, tak chce sežrat i nás. Nás všechny a svůj obrovský majetek rozšířit na vlastnění celé republiky. Otázka je, jestli mu to sežereme my, voliči. Ukazuje se, že někteří asi ano. Zejména ti, kteří si myslí,že lidi chodí do politiky, aby si nakradli a že on už to nemá zapotřebí. A na tom staví.
Čerti vědí, co je jeho skutečnou motivací a dost možná, že to neví a ni on sám. Každopádně se jistě nechal inspirovat superguru Bártou, který si VV vystavěl jako odnož své firmy a krátkodobě docela uspěl. Jenže jeho politická divize se mu začala drobit dřív, než se nadál. Jak si to chce zřídit Pán Agrofertu to nevíme, ale brzo se to dozvíme. Mně osobně to ale tak moc nezajímá. Mnohem víc mne trápí, jestli voliči jsou skutečně tak zoufalí a znechucení ze všech stran, že sáhnou po vlkovi. Samozřejmě to závisí také na množství financí, které do kampaně vlk vrhne. A také na tom, jestli se na scéně neobjeví nějaký myslivec, který vlka rozpáře. Pak by z jeho útrob mohl kromě skutečného Babiše a Červené karkulky vylézt také agent Bureš a celá řada dalších postav, které už zdánlivě zmizely propadlišti dějin. Kromě toho by se mohlo objevit i velké množství špinavých a částečně natrávených peněz. A proti velkým penězům se těžko bojuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Mojmír Vlašín - profil
