Jan Tesař v ní píše o tom, že v názoru na naše české moderní dějiny panuje jeden takový omyl: že existovala ostrá linie mezi kolaborací a odbojem. Tesař ukazuje, že to není pravda. Že pro velkou část českých politiků v té době bylo pravidlem, že byli zároveň členy odboje a zároveň kolaborovali.

Jak je to možné? Protože právě tím odbojem se vysvětlovala ona kolaborace. Já musím kolaborovat, aby se nepřišlo na to, že jsem v odboji. A víte, k čemu to vedlo? Že se takto poměrně stíralo a oslabovalo to, co vlastně chceme. Němci dobře věděli, že Češi se bojí toho, že česká protektorátní vláda bude nahrazena českými fašisty, kteří občas dělali kravál, aby z nich byl strach. A ta česká protektorátní vláda říkala: "My tady jsme jako to menší zlo!".

Je zajímavé, že úplně stejná historie se nám vrací v roce 1968. Začalo se říkat: Tahle vláda, to je menší zlo, protože jinak by mohla přijít dělnicko-rolnická vláda a ti Rusové mohou přijít s daleko tvrdším režimem. A to jsou důvody ke kolaboraci.

Jan Tesař říká, že je to v něčem národní úpadek, tahle tendence zaměňovat si a prolínat si kolaboraci s odbojem. A zdůvodňovat si kolaboraci tím, že to je jediná cesta, jak přežít.