Určitě jsem nebyl sám, komu vrtalo v hlavě, které osoby a orgány se podílely na přípravě Klausova rozhodnutí, kdo všechno měl přístup k textu a rozhodování o rozsahu amnestie.

Dnes, 6. února, mi elektronicky dorazila odpověď. V ní ředitel a tajemník Ladislav Jakl sděluje, že udělování amnestie je právem prezidenta republiky a prezident proto není nikomu dalšímu povinen nic sdělovat.

Tolik tedy stanovisko Hradu, které vypadá, jako by nad Vltavou sídlil král, který tu vládne nade vším a pro kterého neplatí zákony, ba ani ústava. Na Václava Klause se zřejmě nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím, na Václava Klause se zřejmě nevztahuje ani článek 17 Ústavy ČR, který hovoří o právu na informace.

Tahle reakce prezidenta Klause vlastně odpovídá jeho bezbřehé amnestii. Máme tu monarchu, který nerespektuje ústavu, ani práva jednotlivců. Tohle chování podkopává ideu právního státu. Právní stát, to je něco, co je opakem státu svévole a libovůle. V právním státu musí zákony platit pro každého. Ústavní soud k tomu dokonce dodává, že právní stát je stát, v němž nejenže jsou dodržovány zákony, ale také hodnoty a cíle sledované legislativou musejí být spravedlivé.