Častoval své vládní kolegy výrazy „slizcí“ a „odporní“, druhá strana vracela úder výrazem „debilové“. A teď si společně poplivaní sedli ke stolu a uvažují, jak dál. Paní Klasnová medituje, zda by se nestala ministryní školství. Proč zrovna ona? Nikdy se ke školství ve Sněmovně ani jinde nijak nevyjádřila. Je snad postačující důvod, že ji na ministerstvu čekají na pozici náměstků staří známí stranického kolegy Josefa Dobeše?

Co to je za pimprlové divadlo? To znamená, že všechny ty řeči o organizovaném zločinu a slizkosti máme zapomenout? A pojedeme dále, jako by se nic nestalo? Co to je za úroveň vztahů mezi lidmi, kteří vládnou této zemi?

Co se stane s kauzou pana Janouška? Tady přece nejde jen o „nějakou“ autohavárii. Tenhle případ poodhalil celou hrůzu chobotnice organizovaného zločinu, napojeného na policii, justici a politiku. Podivná je role Bezpečnostní informační služby v této kauze. Zdá se, že tu ví leckdo leccos a všichni si to nechávají pro sebe. To všechno má být zapomenuto?

Co předvedl Radek John v České televizi na téma sponzorů Věcí veřejných je neodpustitelné a nemůže být zapomenuto. Jeho žvatlání o tom, že přeci s těmi skrytými sponzory seděl a mluvil a že to jsou veskrze dobří kluci, kteří přece také jsou proti anonymním akciím, ale dokud tady jsou, tak to holt využívají… Přece snad i malé dítě už ví, v čem je nebezpečí skrytého sponzora. Že když nevíme kdo to je, tak ani nemůžeme tušit, k jakým veřejným zakázkám se dostal, a nemůžeme to nijak zkontrolovat. Nemůžeme nijak vstoupit do systému protislužeb, konfliktů zájmů a nakonec podvodů na státu. Pan John nám vlastně z obrazovky řekl něco na způsob „Prostě dokud to jde, tak krademe!“ Takový člověk přece nemůže být předsedou sněmovního Bezpečnostního výboru a fungovat jako předseda vládní strany této země.