Přeji vám dobré ráno. Poslouchal jsem rozpravu, jak tady probíhá. Rád bych tady vystoupil také s jednou poznámkou, protože já úplně nesouhlasím s tím názorem, který tady zní, že Jan Palach nepotřebuje důvodovou zprávu. Já si dokonce myslím, že pokud tedy jednáme o tomto návrhu, tak je dobré si říci, proč je tohle téma a tahle osobnost důvodem k tomu, abychom si ji připomínali. Takže si vám dovolím říci, proč si myslím, že je to zajímavé pro mě a proč mě to hodně zajímá.
Mě vlastně k tomu přivádí kniha českého historika Jana Tesaře, která se týká něčeho jiného než roku ´68. Je to poměrně zajímavá kniha Jana Tesaře o období českého protektorátu. A Jan Tesař tam píše o tom, že panuje jeden takový omyl v názoru na naše české moderní dějiny, že existovala ostrá linie mezi kolaborací a odbojem. A v té své knize Tesař ukazuje, že to není pravda. Že pro velkou část českých politiků v té době bylo pravidlem, že byli zároveň členy odboje a zároveň kolaborovali.
Jak je to možné? No je to úplně jednoduché, přátelé. Je to prostě proto, protože právě tím odbojem se vysvětlovala ta kolaborace. Já musím kolaborovat, aby se nepřišlo na to, že jsem v odboji. A víte, k čemu to vedlo? Že se takto poměrně stíralo a oslabovalo to, co vlastně chceme. Němci to dobře věděli, že Češi se bojí toho, že česká protektorátní vláda bude nahrazena českými fašisty, kteří občas dělali kravál, aby z nich byl strach. A ta česká protektorátní vláda říkala: My tady jsme jako to menší zlo. A je zajímavé, že úplně stejná historie se nám vrací v roce 1968. V roce ´68 to bylo velice podobné. Začalo se říkat: Tahle vláda, to je menší zlo, protože jinak by mohla přijít dělnicko-rolnická vláda a ti Rusové mohou přijít s daleko tvrdším režimem. A to jsou důvody ke kolaboraci.
Chápete? Protektorátní historie se v tom roce ´68 neuvěřitelně vracela. A český historik Jan Tesař říká, že je to v něčem národní úpadek, tahle tendence zaměňovat si a takhle si prolínat kolaboraci s odbojem. A zdůvodňovat si kolaboraci tím, že to je jediná cesta, jak přežít.
No a na to přichází právě Jan Palach, který je podle mě takovou v něčem docela pro mě bezútěšnou postavou. Protože pro mě Jan Palach je příklad někoho, kdo ve skutečnosti vůbec nechtěl umřít. Já nevím, jestli to víte, ale on nechtěl umřít. On to chtěl přežít. On si dokonce myslel, že se mu to povede. Že dokonce i třeba jako mrzák, ale že přežije. On si stanovil podmínky, pokud si na to vzpomínáte. Ty podmínky, které chtěl, protože si vymyslel skupinu, která bude následovat a upalovat se po něm. A říkal: Aby se ten řetěz zastavil, tak musí být splněny mé podmínky. Musí být zastavena cenzura a zastaveno rozšiřování toho sovětského plátku, který tady rozšiřovaly spojenecké armády. Protože Palach byl přesvědčen, že pokud se tohle zastaví a lidé budou moci myslet a reflektovat, tak prostě se nenechají zglajchšaltovat.
Chápete? To je to, co je pro mě zajímavé u Palacha. Palach vlastně nechtěl pokračovat v tomhle, jak si kolaborace podává ruku s údajným odbojem. On nechtěl pokračovat ve zbabělosti, která se ustavovala jako národní model přežívání v obdobích protektorátu, komunistickém, v období normalizace. Potom jak jsme to poznali. A to je pro mě zajímavé, že to byl zoufalý pokus zabránit tomu, abychom spadli do stejného bahna jako jsme padali už v minulosti. A v tom mi to připadá zajímavé.
I když ten pokus sám mu vlastně nevyšel, protože mu nikdo jeho podmínky nesplnil. A protože v Čechách se začalo říkat zase: Proboha, jenom to nějak ututlejme, toho Palacha, jinak Rusové přijdou s dělnicko-rolnickou vládou. Reakce na Palacha byla úplně stejná a charakteristická jako vždycky jinde.
V tom je to bezútěšné. Protože bohužel Jan Palach nedokázal ten mechanismus - zbabělý - zastavit. A on se zase vrátil. Pro mě je ale Palach připomenutí toho, že to takhle prostě nejde. Že není možné touhle metodou reagovat i na těžké chvíle v českých dějinách. Tak vám říkám tu svou důvodovou zprávu. Pro mě v tomhle je Palach někdo, kdo jde proti této nebezpečné tendenci moderních dějin. A jestli poslouží připomínání si Palacha tomu, abychom si tohle uvědomili a nedovolili to opakovat, pak to má smysl. A proto já to podpořím. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
