Ovšem neuplynulo mnoho vody a velitel sil NATO v Evropě americký generál James Stavridis se nechá slyšet v branném výboru amerického Senátu, že některé země NATO zvažují vojenskou akci, která by pomohla ukončit syrský občanský konflikt.

Otázka zní, jak lze ukončit občanský konflikt vojenskou akcí zvenčí? Komu se to zdá být jednoduché, ať si připomene, jak dopadají naše vojenské akce v Íráku, Afghánistánu, Libyi. Nakonec přesně dnes máme desáté výročí zahájení vojenské akce „koalice ochotných“ v Íráku. Náklady byly vždy obrovské a výsledky velmi sporné. Připomínám sto padesát tisíc mrtvých Íráčanů a odhadované náklady celé akce jeden bilión dolarů. Kdo tady řekne, co je moc a co je už příliš? Hodnotit nakonec můžeme jen podle toho, zda tyto vojenské akce mají nějaké výsledky. Mluvilo se o boji s Al Kajdou a terorismem, mluvilo se o tom, že cílem je budování demokracie a  „agenda svobody“.  Jak jsme dopadli s demokracií, už nyní víme. Dlouho jsem už neslyšel o ní mluvit.

Chce-li dnes někdo vojensky vtrhnout do Sýrie, měl by si ujasnit, jaký úkol a cíl si taková akce stanoví. Pouze nějaký pozitivní výsledek by mohl ospravedlnit lidské i hmotné náklady takové akce. Obávám se, že nikdo neví, co by takovým pozitivním cílem mohlo být. Chceme dělat v Sýrii soudce nebo chceme některé ze stran konfliktu pomoci? Komu? Assadovi, který se zkompromitoval? To sotva. No a mezi skupinami rebelů na druhé straně máme také takové, které figurují na seznamu teroristických organizací. Tak babo raď, kdo je tady lepším partnerem.