ODS se snaží vymezit tam, kde je to zcela zbytečné. Chápal bych to u unijních opatření, které zvyšují byrokracii či u návrhů, které chtějí zavést např. nový odvod typu daně z finančních transakcí. Ale u dohody týkající se rozpočtové odpovědnosti považuji zaťaté odmítání za dětinské pozérství. Zvláště, když neumí vysvětlit, proč by nám připojení přineslo újmu. Vypadá to pak jako kritika podle následující logiky: „Protože nemám rád Pepíčka, nehraju s ním fotbal. Zdůvodním to však tím, že se mi nelíbí barva jeho trička.“

Pokud je návrh české finanční ústavy ještě přísnější než tzv. fiskální pakt, neexistuje žádný racionální důvod, aby se k němu Česká republika nepřipojila. Není pravda, že bychom museli přijmout euro, protože k dohodě se mohou připojit dobrovolně i nečlenové eurozóny. Dali bychom jasně najevo, že nám záleží na rozpočtové stabilizaci. Bez té se dlouhodobě udržitelného hospodářského růstu v EU nedočkáme. A pokud náš dominantní obchodní partner nebude růst, českou ekonomiku žádné světlé zítřky nečekají. Připojit se by bylo lepší, než složitě zahraničním politikům i investorům vysvětlovat, že ten náš domácí „pakt“ máme raději.