Který člen vlády je zatím vaším největším oblíbencem? (Restart hlasování 9.6.2014)Anketa
V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz u příležitosti výročí sta dní od jmenování kabinetu politolog kritizuje postoj vedení sociální demokracie k lídrovi své evropské kandidátky Janu Kellerovi a jmenuje možného nástupce Bohuslava Sobotky v čele strany, pokud sociální demokracie neuspěje v podzimních volbách.
Zlepšila se nálada ve společnosti po příchodu nové vlády?
Společnost je v současné době spíš apatická. Vytratily se všechny napjaté názorové stranické skupiny, dneska se vyčkává, co bude znamenat doba Babišova, jestli Andrej Babiš bude jiným stylem politika, nebo jde o populární tvář, která se posléze unaví a zadrhne, začne politizovat, mluvit parlamentštinou a uzavírat na svém ministerstvu. A v tu chvíli by ta katarze, to zklamání bylo obrovské. Dneska pokračuje takové vyčkávání, co se bude dít, kam se situace vyvine. Je to dáno také tím, že tady není vůči vládě vyhraněná a nemilosrdná opozice, naopak je v podstatě velice roztříštěná a ani mezi sebou příliš nemluví. Naopak.
Mnozí účelově, někdy tematicky nad zákonem, někdy naprosto programově a prozaicky kolaborují s vládou, aby kuriózně oslabili někoho dalšího z opozice. Zatím se soužití vlády a opozice podobá švédskému stolu, kde si jednotlivé koaliční strany, zejména ty dvě dominantní – hnutí ANO a sociální demokracie, k jednotlivým zákonům, k jednotlivým tématům vybírají vhodného opozičního, tichého spojence. Jednou je to Tomio Okamura, jindy komunistická strana, nebo případně k některému z evropských, zahraničně-politických témat je to střídavě ODS nebo TOP 09. Zatím tak poměrně nezajímavě, netradičně, opakovaně dochází k vytahování opozičních partnerů, opozičních spojenců s tím, že se čeká na ten klíčový střet mezi sociální demokracií a Andrejem Babišem.
Paradoxně to tedy jiskří víc mezi partnery ve vládní koalici než mezi koalicí a opozicí?
Bezesporu ano. Probíhá taková tichá mocenská studená válka, kdy se spíš mezi jednotlivými ministry, jednotlivými ministerstvy přetahuje pověstná mocenská páka o to, kdo bude mít převahu. Společnost to toleruje a snáší do doby, kdy to začne ohrožovat její zájmy nebo kdy by to mělo být spojené například s nějakým zdražováním nebo omezováním některých sociálních služeb určitého sociálního standardu. V tomhle ohledu bude velmi zajímavé sledovat jedno jediné téma, které opravdu probublává mezi veřejností a vládou, potažmo mezi veřejností a politickou sněmovní elitou, a to je vztah k rovnosti práv, povinností k romské menšině, ale obecně dneska celkově i k trhu práce, zejména z pohledu zahraničních dělníků.
Fotogalerie: - Sobotka v Moravské Třebové
Jak uspěje Babiš v boji s daňovými úniky a rozkrádáním ve státní správě?Anketa
Ukazuje se, že tohle téma je mnohem širší, že oslovuje veřejnost, která je z toho hodně nervózní, protože má pocit, že se neměří všem stejně. A zatím je zajímavé, že tomuto tématu odolává zejména Andrej Babiš. U sociální demokracie je to standardní, že překvapivě, ale dlouhodobě toto téma neřeší, odvolává se na nějaký sociální rozměr. Toto téma trochu naťukli lidovci, ale nevědí, jak s tím dál, i když je to pro jejich partnery v zahraničí naprosto standardní téma, kterému se věnují. Proto je zajímavé, že k tomu mlčí Andrej Babiš.
Ač je to téma s obrovským potenciálem, zatím se ponechává jen Tomio Okamurovi, trochu straně komunistické a pak v podstatě neparlamentním vyzyvatelům. Je to téma velké, na které bude chtít společnost slyšet odpověď, bude chtít slyšet návrhy řešení. Není to jen doména lidí v regionech, kteří se bojí o práci a sociální standard, ale i mnozí lidé, kteří cestují do zahraničí, vidí, že se tímto tématem zabývají v Německu, v Rakousku, v Anglii. Vidí, že to už není tabuizované téma nebo znak nějakého malého čecháčkovství, ale začíná to být standardní téma, které se bude hodně řešit i v Evropském parlamentu.
Kdybyste mohli v naší zemi závazně nařídit jednu jedinou věc, co by to bylo?Anketa
Bude tedy podle vás zajímavé, která z českých větších stran toto téma nakonec uchopí?
Přesně tak. Protože v situaci, kdy opravdu k tomuto tématu promlouvá Angela Merkel, kdy ho řeší David Cameron nebo Francois Hollande, je podivné, aby česká vláda, když o to navíc česká společnost velmi stojí, na to neměla názor, neměla návrh, jak celou situaci řešit.
Jestli to není tím, že nás problém imigrantů ještě tolik nepálí jako některé západní země, nebo ty přímořské jako Itálie nebo Řecko?
To může jít rychle. Poučen zahraniční zkušeností vím, jak v Itálii, Nizozemí nebo Dánsku se dlouho říkalo, že to téma není tak zásadní, a pak se to v řádu měsíců změnilo. Například do momentu hořící karikatury byli nám mentálně podobní Dánové příkladní, buď byli vůči cizincům demonstrativně otevření, nebo mávali rukou a říkali, nás se to netýká. A pak začala najednou v zemi, kterou ani pořádně neznali, protidánská válka, a to jim způsobilo obrovský šok. A dodnes se z toho nevzpamatovali. Takže i u nás, kde to téma zatím jen probublává, se může stát velmi rychle konfliktním. Důkazem je i mnohokrát vzpomínané Švýcarsko a dnes i už Německo, kde se také debata velmi rychle posunuje do špiček tradičních politických stran, protože zjistily, že když to téma nebudou řešit, převezmou si ho extremistické hnědé, rudé nebo kdovíjaké košile.
Je zajímavé, když jde v případě imigrantů o celoevropský problém, že ho politické strany neuchopily v kampani do Evropského parlamentu, naopak se třeba ODS vymezuje vůči přijetí eura, i když termín pro vstup Česka do eurozóny není aktuální a budeme si to muset vyřešit doma, a ne v Bruselu.
Mám pocit, že se politická elita na volby do Evropského parlamentu moc nepřipravovala. Protože když se podíváte na debatu ohledně zahraničí a cizinců, není vůbec pravda, jak se někdo domnívá, že se to nedotýká Evropského parlamentu. I když někdo argumentuje tím, že Evropský parlament do azylové politiky příliš nepromlouvá, ukazuje se, že už to tak také není, protože přetížené země jako Řecko, Itálie, Kypr, Španělsko tlačí na to, aby příchozí cizinci, i ti nebozí ztroskotanci, kteří jsou často zachráněni těsně před smrtí na jednotlivých evropských ostrůvcích, byli rozváženi po jednotlivých členských zemích Evropské unie.
A dokonce někteří evropští komisaři i mnozí europoslanci nyní končícího Evropského parlamentu se ve prospěch tohoto plánu začali ozývat. Ono to trochu zapadlo, ale troufám si říci, že to bude jedno z prvních velkých témat, kterým se bude nový Evropský parlament zabývat, že se povede debata, jestli mají cizinci zůstat na území toho státu, který jako první navštívili, nebo jestli mají být opravdu solidárně rozděleni mezi členské státy a tam žít na účet jednotlivých členských států a jejich sociálních systémů. Budeme možná překvapeni, že tady tohle téma bude rezonovat. Jen je zvláštní, že stávající politická elita, která byla dosud v Evropském parlamentu, o tomto tématu nemluví, i když se to v Německu nebo Rakousku intenzivně řeší, protože si nepřejí přivážet další cizince do uprchlických táborů na účet svých států.
Když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, myslíte si, že podpora politických stran v evropských volbách v podstatě automaticky kopíruje podporu, jakou by dali voliči politickým stranám ve sněmovních volbách, nebo budou volit jinak, třeba podle důvěry lídrů na kandidátkách nebo podle jejich postoje k integraci Evropské unie?
Je to hodně kopírování stávající podpory vnitropolitické situace. Ukazuje se, že nejen voliči, ale i stratégové se unudili touto kampaní a programovou nabídkou. Nepřemýšlejí příliš o tom, jak tu kampaň udělat. A je to překvapivé, když se podíváme do zahraničí, v některých zemích dokázali udělat kampaň tematicky velmi zajímavě, dokázali veřejnost přitáhnout.
Takže na vysokých preferencích hnutí ANO má podle vás největší zásluhu šéf hnutí a ministr financí Andrej Babiš?
Tady se opravdu sází v případě Andreje Babiše na fenomén nového politika, nového „drajvu" v čele státu a také samozřejmě na fenomén Pavla Teličky. Mnozí už ani nezkoumají detaily, sází na to, že Pavel Telička se v Evropském parlamentu zorientuje, že je to profesionál, že se tam dlouho pohyboval jako lobbista. Je zajímavé, že nikdo nerozebírá, za jaké všechny instituce a firmy lobboval. I to by hodně řeklo, možná by to dalo zajímavou zprávu, jaká témata jsou mu bližší nebo na jaká témata je ochoten víc naslouchat. Je zajímavé, že to nikoho příliš nezajímá a netrápí. Sází se na to, že volby proběhnou, že budou mít nízkou účast, že se bude sázet na disciplinované voliče, nepřichází se s žádným úderným tématem. A je zajímavé, že vlastně ani média, zejména ta veřejnoprávní, se příliš nesoustředila na potenciálně výbušná témata, která budou v příštím Evropském parlamentu otevřena.
Asi je velmi těžké vzhledem k očekávané nízké účasti předvídat, jak eurovolby dopadnou, když navíc není jisté, že voliči politických stran, které mají největší podporu, přijdou k volbám. Převálcuje hnutí ANO všechny ostatní strany, nebo to může dopadnout úplně jinak?
Dá se očekávat, že Andrej Babiš bude opravdu sázet na vysavač jménem Pavel Telička. A bude se pokoušet velkou část bývalých voličů ODS a TOP 09, částečně strany lidové a umírněných sociálních demokratů vyluxovat ve prospěch Pavla Teličky, ve prospěch odborného, technokratického organizování a vedení Evropy a fungování v Evropě. Zbývající politické strany to budou mít velmi těžké, protože se ukazuje, že komunistické straně se disciplinovanost voličů vytrácí, ale velký problém s disciplinovaností mají sociální demokraté a strana lidová. Nižší voličská účast a zájem o tento typ voleb snižuje šanci těchto stran zabodovat.
V případě lidovců to značí, že jejich úspěch bude na hraně a bude závislý na tom, jestli se podaří přitáhnout k volbám masu voličů, aby získali aspoň dva poslance. Možná bude mít silný počet poslanců Pavel Telička a jeho tým a všichni ostatní budou mít po dvou europoslancích a budou rádi. To by určilo českou pozici v Evropském parlamentu, protože tím pádem by politické síly byly roztříštěné. Otázka by byla, jestli by čeští poslanci dokázali spolupracovat v Evropském parlamentu a v jaké frakci by byli. To je ta alchymie, která určuje, jak je jednotlivý stát úspěšný. Kolik má poslanců, jestli je má sjednocené v jedné, dvou frakcích, jestli mají tah na vrcholné funkcionářské pozice a tím pádem jemný lobbing v protlačování svých specifických zájmů.
Byl pro sociální demokracii vhodný výběr lídra evropské kandidáty profesora Jana Kellera, který je v mnoha názorech levicově radikálnější než většina sociální demokracie a má blíž ke komunistům než ČSSD? Může sehrát v budoucnu v rámci sociální demokracie jako politik větší roli?
Myslím si, že tam nedošlo k promyšlení vzájemné strategie. Když už si sociální demokracie zvolila Jana Kellera za lídra, měla s ním víc spolupracovat, dávat mu mnohem větší prostor, mnohem víc ho brát na tiskové konference, hledat mu témata i z pozice vlády a propojovat ho se stranou. V současnosti sociální demokracie tak trochu neví, co si počít s Janem Kellerem, a zdůrazňuje naopak jeho solitérství. A kuriózně se možná sázelo na to, že se mu podaří utrhnout i pár komunistických voličských hlasů, ale může se stát, že se podpora tak rozmělní, že se někteří středoví nebo pravicovější voliči sociální demokracie neztotožní s Janem Kellerem, pro některé bude málo propojený s týmem sociální demokracie a s návrhy řešení, takže se nezvednou z gauče a nepřijdou sociální demokracii podpořit.
Takže se může stát, že nakonec KSČM bude spokojena, protože část prchavých voličů se jim podaří přetáhnout. Je zvláštní, že sociální demokracie, ač je to strana premiérská, má silnou podporu v krajích, má početný poslanecký a ještě početnější senátorský klub, nikde nepropojuje Jana Kellera, nespojuje ho se sebou, podpoří ho sice na kampaních v terénu, ale na ty mítinky už téměř nikdo nechodí. Jinak v tom mediálním prostoru nechává Jana Kellera napospas, jako by nebyl její. A to je špatně. To je přesně pravý opak toho, co dělá Andrej Babiš s Pavlem Teličkou, má ho všude, pokud to jde. O stejné se pokouší například ODS, i když nemá jako opoziční strana takový mediální prostor, ale Jan Zahradil je všude, ke všemu se vyjadřuje a dává najevo, že je prodlouženou rukou politické strany.
Tady jako by byly dvě odlišné skupiny, Jan Keller a kandidátka, která funguje vedle sama, a do toho premiér, ministři, hejtmani, senátoři, poslanci, kteří se chovají, jako kdyby Jana Kellera nebylo. Když někoho nominuji, všechny populární tváře s ním musí být spojené. Je zajímavé, že vedle Jana Kellera nevidíme Jiřího Dienstbiera, vybrané hejtmany, ministry. Je to trochu nestandardní, kdyby to sledoval někdo zkušený ze zahraničí, kde se dlouhodobě politický marketing dělá, řekl by: pozor, to je chyba, to je první základ neúspěchu.
Nemůže to být i proto, že třeba politici, kteří mají blíž k evropské moderní levici jako Jiří Dienstbier, nemají potřebu se ukazovat s někdy možná až extrémně levicovým profesorem Kellerem?
Možná ano, ale pak si člověk říká, proč si ho tedy vybrali, proč ho dokonce dali do čela kandidátky, když nedokáží využít silné stránky profesora Kellera a zdůrazňují naopak jeho solitérství. To může potom podporovat názor, proč bych ho volil, když nemám jistotu, že bude kopat za sociální demokracii.
Nemůže se tahle strategie vedení sociální demokracie vymstít? Nejen v tom, že nezískají dost europoslanců, ale i v tom, že volební neúspěch současné vedení oslabí a posílí pozici protivníků předsedy Bohuslava Sobotky a jeho spojenců?
Bezesporu ano. Je to právě krátkozraké, protože jakýkoli neúspěch, jakékoli oslabení bude okamžitě připisováno současnému vedení sociální demokracie. A tentokrát už tomu vedení Bohuslava Sobotky a jeho blízkých spojenců. Z toho titulu je nesmírně zvláštní, když vědí, co mohou čekat, o to je překvapivější, že nevymyslí všechny možné strategie a možnosti, jak lídra a celou kandidátku podpořit, jak namotivovat voliče, aby k volbám přišli. Když vím, že za neúspěch budu pokárán, musím dělat všechno, jak tomu pokárání předejít. V tom je to zvláštní, jako kdyby si kříž v podstatě sami připravovali.
Navenek se zdá, že uvnitř sociální demokracie panuje mezi dvěma tábory jakési příměří, ale nemusí to znamenat, že kritici Bohuslava Sobotka oslabili. Například Michal Hašek se sice stáhl ze sněmovny, ale byl znovu zvolen do vlivné pozice šéfa Asociace krajů.
Já to vnímám jako přezbrojování před komunálními volbami. Pro ČSSD budou samozřejmě naprosto klíčové podzimní volby, jak komunální, tak senátní, protože pokud by se straně růže nedařilo, vyrojí se tu najednou obrovská fronta stovek nezaměstnaných straníků, kteří ztratí to nejdůležitější, co stranu drží vždycky při fungování a v určitém klidu, a to je komunální politika, to jsou ti starostové, primátoři, zástupci starostů. V tu chvíli se dá v ČSSD očekávat bouře, to vždycky otřáslo jakoukoli politickou stranou.
Kdybychom hodně, hodně předbíhali, co by mohlo nastat, kdyby sociální demokracie na podzim prošla tímto otřesem? Ono se to nedá vyloučit, protože voliči zavedeným politickým stranám přestali důvěřovat. Nebude ČSSD následovat osud ODS?
Je to ještě mnoho měsíců daleko. Ale dá se očekávat, že by to velice významně oslabilo Bohuslava Sobotku. Záleželo by na tom, jestli by byl nějaký vyzyvatel, jestli by byl někdo třetí. Myslím, že dneska už to není o Michalu Haškovi, ale spíš by se musel ozvat někdo třetí buď z řad ministrů, nebo z řad oblíbených regionálních politiků. A pak by mu byla možná ochotna sociální demokracie si „pod jeho křídla“ stoupnout a dát mu omezenou loajalitu a pak by tento člověk měl i velkou šanci stát se premiérem.
Nebo se může naopak stát, že to sociální demokracii rozpoltí, převede do velkých sporů, které se potáhnou až do jara příštího roku, kdy má být standardní sněm. To by mohlo nahrávat Andreji Babišovi, buď aby fakticky vládnul jako formální zástupce premiéra, ale slabého, a tím by byl jakýmsi Miroslavem Kalouskem, Stanislavem Grossem nebo Ivanem Langerem, kteří ve své době hýbali vládami, nebo by si dokonce mohl o premiérskou pozici říci. To bude dáno okolnostmi, jaké volební úspěchy či neúspěchy bude mít Bohuslav Sobotka, a zejména tím, jestli bude mít nějakého vyzyvatele ze skupiny, která dokáže sjednotit všechny frakce, a tím, jak rychle by se našel. Buď tady může být scénář Vladimír Špidla, tedy rozhodnutí téměř ze dne na den ve prospěch nějaké nové tváře, což by sociální demokracii tolik nepošramotilo, nebo naopak tu může být takové to tahavé, bolestné, plíživé oslabování až do potupného konce, a to by pak ČSSD mohlo hodit na hodnoty dvanácti, patnácti procent podpory. A pak by se velice těžce vracela do hlavního politického ringu.
Ale vidíte někde v sociální demokracii takovou osobnost, která by tu roli „třetího“ byla schopna sehrát?
Myslím si, že ano. Mám osobní typy, že by to byl člověk z prostředí regionálního, úspěšný hejtman či primátor, nebo naopak velmi úspěšný poslanec, který dokáže sjednotit všechny klíčové hráče, umí si vynutit klid a umí vládnout. Musí to být dobrý stratég, který dokáže jednat a dohodnout se, udržet pohromadě všechny frakce a zároveň to musí být člověk s nějakým kreditem. Ne tedy zcela nová tvář, ale člověk, který už něco dokázal, aby uměl přesvědčit voliče, že má jistý tah a schopnost vládnout. Ale bude to nesmírně odvislé od toho, jak se bude sociální demokracie ve volbách dařit a jak se k tomu postaví Bohuslav Sobotka. Jestli to pojme lídrovsky, nebo to bude přenášet na celou politickou stranu a tím si dělat ze sociální demokracie rukojmí. To samozřejmě stranu vždycky oslabí.
Mohl byste jmenovat konkrétně někoho z poslanců, kdo by podle vás mohl v takovém případě nahradit v čele strany i vlády Bohuslava Sobotku?
K takovéto pozici má třeba dobře nakročeno například Jeroným Tejc. Ale má obrovský handicap v tom, že je z jižní Moravy, kde jsou tři sokolové, téměř stejně staří, se stejně silným mandátem. Muselo by tam očividně dojít k dohodě minimálně dvou křídel, to znamená Jeronýma Tejce a Michala Haška a někoho dalšího, nebo Jeronýma Tejce a Bohuslava Sobotky a někoho dalšího.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
