Ale odborníci upozorňují, že sny o změně politického systému nefungují, protože příčinou slabých vlád a častých krizí je daleko hlubší a dlouhodobější problém, který souvisí s nezralostí české demokracie, s neschopností politiků dohodnout se na kompromisu a s poměrně nízkou politickou kulturou. „Není prostě samozřejmé, že většinový systém může něco vyřešit, naopak může uškodit,“ je přesvědčen politolog Jan Bureš.
Stejný názor má i další analytik – Ladislav Mrklas. Zavést většinový systém je podle něj obrovský risk, protože jeho výsledek je naprosto nevyzpytatelný. „V současné době není dobrá situace na změnu směrem k většinovému volebnímu systému,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz. Současně upozornil, že by to předpokládalo změnu Ústavy a pravděpodobně i změnu systému voleb do Senátu, pokud by se do dolní komory volilo většinovým způsobem. Ke změně Ústavy i volebního zákona je nutná ústavní většina poslanců.
ParlamentníListy.cz informovaly o úvahách na změnu volebního systému:
Ke změně se přiklánějí i malé partaje
I když o naprostou přeměnu ve většinový systém anglického typu s největší pravděpodobností nepůjde, nějaké úpravy současných pravidel nejsou vyloučeny, protože se k nim přiklání většina parlamentních stran, dokonce i ty malé, pro které by nemusely být příliš výhodné. Před razantnějšími změnami volebního systému směrem k většinovému však varují politologové.
Fotogalerie: - Karlův tříkrálový projev
„Většinový systém může v českém případě zafungovat zcela opačně, nemusí vést k vytváření silnějších vlád, ale může sněmovnu ještě víc roztříštit,“ upozorňuje ParlamentníListy.cz Jan Bureš, že by změna volebního systému nemusela naplnit očekávání, která její zastánci mají. „Protože dnes tu máme voličsky silná hnutí, která jsou poměrně programově a personálně nesourodá, jako je ANO nebo Úsvit, a která jsou založena ne na programu nebo na silné vazbě ke konkrétním voličům, ale na několika silných populárních osobnostech,“ vysvětluje politolog.
Psali jsme:
Nemusí to vést k programové většině ve sněmovně
Většinový systém by podle Bureše pomáhal hnutím získávat hlasy ve volbách, ale i kdyby získala poslanecké mandáty, nezaručovalo by to, že by se ve sněmovně vytvořila programová většina. Proto si Jan Bureš nemyslí, že by tato změna byla dobrým nápadem v situaci, kdy na politické scéně máme silného, velmi ambiciózního prezidenta, kdy máme poměrně roztříštěný stranický systém, a tím pádem slabou sněmovnu.
„Zavést do toho ještě většinový systém by mohlo definitivně rozložit českou politiku. Lidé, kteří to propagují, vidí jen velmi zběžně země, kde většinový systém funguje, jako jsou Spojené státy a Velká Británie, ale vůbec si neuvědomují, že to tam má hlubší kořeny a tradice, které u nás nejsou,“ konstatuje politolog. A dodává, že ani v těchto zemích nefunguje většinový systém bez problémů a je také kritizován. „Ve Velké Británii se po posledních volbách objevily velmi silné úvahy o možném přechodu na poměrný systém, protože ten většinový výrazně diskriminuje menší politické strany,“ poukázal Bureš, v čem vidí největší problém většinového volebního systému.
Ani dnes nemáme úplně čistý poměrný systém
Podle Jana Bureše je ovšem fakt, že v našem současném systému jsou určité vady, které byly způsobeny reformami prováděnými v 90. letech. Ty vedly k tomu, že ke zvolení poslanců v různých krajích je potřeba jiný počet hlasů. A to nepovažuje za „úplně čistý poměrný systém“.
„My dnes máme obvody rovnající se krajům, a protože kraje jsou nestejně velké, vede to k tomu, že každý kraj volí jiný počet poslanců. A to není úplně spravedlivé v rámci poměrného volebního systému, čistší varianta by byla, kdyby každý kraj volil stejný počet poslanců,“ uvedl politolog. Největší rozdíl je mezi nejmenším Karlovarským krajem, kde se volí pět poslanců, a největším – Středočeským, kde se jich dostane do sněmovny pětadvacet. Proto prý stojí minimálně za úvahu změnit velikost volebních obvodů.
Psali jsme:
Ideální počet by byl dvacet stejně velkých volebních obvodů místo dnešních čtrnácti
Čím větší je počet obvodů, tím víc se přiblížíme k většinovému systému. „Existují odborné analýzy, například politologa Tomáše Lebedy, že ideální počet obvodů pro Českou republiku, vzhledem k její velikosti a počtu obyvatel, by byl asi dvacet místo současných čtrnácti. A v každém by se volilo deset poslanců, což dá dohromady součet 200 poslanců,“ konstatoval Jan Bureš. Zásadní je, aby každý obvod byl přibližně stejně velký, aby měl stejný počet obyvatel a aby se v něm volil stejný počet poslanců. Ale od této „drobné opravy“ není podle politologa možné čekat nějakou zásadní změnu politiky. „Protože politika není proces, který můžete matematicky naprogramovat podle nějakých pravidel. Funguje na základě jiných faktorů, jako je zejména politická kultura, tradice, schopnost komunikace, a to žádnými volebními zákony nenapíšete,“ namítá Bureš. Víra, že nějakými úpravami volebních systémů je možné něco zásadně změnit, je lichá.
Příčinou nestabilních vlád je i určitá izolace KSČM
Politolog upozornil na další věc, která komplikovala v České republice vytváření většinových koalic v Parlamentu i silných vlád, které by měly dostatečný mandát k uskutečňování svého politického programu.
„Systém nefunguje i proto, že tu byla určitá blokace komunistické strany, což ztěžovalo situaci zejména levici, tedy sociální demokracii,“ poznamenal Bureš. Je otázka, jak to bude dál. „Může se to změnit, když sociální demokracie začne spolupracovat s komunisty, ale viděli jsme v posledních sněmovních volbách, že se komunistická strana chovala velmi problematicky. Místo toho, aby se zajímala o současné problémy společnosti, byli její kandidáti velmi špatně připraveni na debaty, strana znechucovala řadu rozumně uvažujících levicových voličů svými odkazy na stalinské období, na Gottwalda,“ vidí politolog problém komunistické strany ve vztahu k její vlastní minulosti.
„To bude hrát důležitou roli, protože pokud KSČM nepřestane velebit předlistopadový režim, dokonce ta nejhorší padesátá léta, budou s ní těžko moci sociální demokraté na celostátní úrovni nějak spolupracovat,“ upozornil Jan Bureš. Poslední sněmovní volby – kvůli rétorice KSČM - možnou spolupráci obou levicových stran prý zablokovaly ještě víc.
Ani současný systém není dobrý, je také nevyzpytatelný
Politolog Ladislav Mrklas je přesvědčen, že současný systém funguje v zásadě bezproblémově v situaci, jakou máme teď. „Tedy v situaci, když máme ve sněmovně politické strany, které jsou přibližně stejně silné, ne jako v roce 2006, kdy vítězná strana (ODS) získala 35 procent hlasů, nejslabší (SZ) šest procent. Dnes není rozdíl mezi nejsilnější a nejslabší stranou tak velký, takže systém se chová velmi proporčně, nikomu nijak nenahrává a nikomu nijak neubližuje,“ konstatoval Mrklas. Ale ke změně může dojít v situaci, kdy se změní poměry. V tom je podle něj současný systém značně nevyzpytatelný. „Určitě to dobrý systém není,“ potvrdil své výhrady. Proto nevyloučil určité úpravy poměrného systému směrem k většinovému: určité zpoměrnění systému a bonifikaci pro vítěze.
Psali jsme:
Návrh s bonusem pro vítěze už ve sněmovně byl
Podle Ladislava Mrklase mají opatření, jako je zavedení zvýšení počtu volebních obvodů a bonifikace pro vítěze, účinky zcela odlišné. „To první favorizuje zpravidla dvě nejsilnější politické strany, druhé má naopak udělat co největší rozdíl mezi vítězem voleb a druhou stranou v pořadí, aby vítězná strana měla co nejblíže k sestavení vlády. To jsou dvě zcela odlišné tendence, a je otázka, která by získala větší podporu a která by byla vhodnější,“ uvedl. Připomíná, že někdejší návrh změny volebního systému byla bonifikace pro vítěze, která měla dvě podoby.
„Nejdřív bonus nebyl stanoven natvrdo, potom byl stanoven na devět mandátů. To znamená, že strana, která vyhraje volby, měla získat navíc devět mandátů,“ konstatoval politolog. Součástí návrhu byla ovšem i změna volebních obvodů. „Vycházelo se z toho, že by se zachovalo sice čtrnáct krajů, ale ty by se pro účely přepočítávání hlasů na mandáty v mnoha případech slučovaly, aby odpovídaly současným NUTS (Mezinárodní standard zavedený Statistickým úřadem ES ve spolupráci s ostatními orgány EU pro potřeby klasifikace jednotné unifikované struktury územních jednotek. Klasifikace obsahuje 6 úrovní NUTS, které představují velikostní skupiny. Vymezení jednotlivých úrovní NUTS je charakterizováno počtem obyvatel a rozlohou – pozn. red.). Na základě toho by pak byl výsledek velmi poměrný. A co ho posunulo k většinovým účinkům, byla právě ta bonifikace pro vítěze,“ dodal politolog.
Zvýhodnění vítěze není v souladu s rozhodnutím voličů
Proti bonusu pro vítěze voleb je politolog Jan Bureš. „S tím nesouhlasím z etického hlediska, protože by to změnilo volební výsledek v rozporu s hlasováním voličů. Ti dají ve volbách nějaký počet hlasů stranám, od toho se má odvíjet počet mandátů. Ale když vítězné straně přidáte ještě nějaké mandáty bez souhlasu voličů, není to fér,“ považuje za nesprávné zvýhodnění vítězné strany ve sněmovních volbách politolog. A upozornil, že to k větší politické stabilitě nepřispěje, jak dokazuje časté střídání vlád v Řecku a Itálii, kde je ve volebním systému toto opatření zavedeno. Jan Bureš dodává, že je dobré poslouchat politology, protože ti znají situaci teoreticky, nebo ze zkušeností jiných zemí.
„Jednou z úplně nejklasičtějších politologických pouček je, že většinou zásadní změny, ať už se týkají volebních nebo ústavních systémů, přinesou úplně jiné výsledky než ty, jaké jejich navrhovatelé očekávali.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
