Tak jsme zažili vzrušující 17. listopad…

Ale vlastně jo… Padesátá léta, jak vyšitá. Tupost kombinovaná s jednoznačností hnané nadšením. Vzrušení si ale představuji jinak.

Fotogalerie: - Pochod Za slušné Česko

Na  začátku vyhodili aktivisti do koše květiny od Zemana a Babiše, protože květiny od nich „jsou v rozporu s demokracií“ a „lidé jako Babiš rozbourávají demokracii“. Lze to pochopit?      

My starší jsme v praxi zjistili, a ti nejstarší si připomněli, že ti, kteří sami sebe nejhlasitěji považují za demokraty, se ve skutečnosti odvažují nedemokraticky rozhodovat, co je a není v rozporu s demokracií. Kdo je a kdo není demokrat.

Paměť jsme si osvěžili na rok 1989 a heslo „Nejsme jako oni“. Tehdy vyhazovali odborníky z funkcí jejich podřízení z OF. Bez ohledu na znalosti a kompetenci. A továrny pak krachovaly obdobně jako v padesátých letech.  

Paměť jsme si osvěžili na rok hanby, rok prvního výročí invaze 1969 a hesla „Hlavu vzhůru. Ruce ne!“. 21. srpna 1969 stříleli do Čechů Češi, ne cizí okupanti. Jen proto, že volali „Socialismus ano, okupace ne“ či „Lenin žije a pracuje v ilegalitě“. Ke každé revoluci musejí být objektivní podmínky.

Fotogalerie: - Demisi, Babiši!

Nevšimla jsem si, že by Babiš uchopil jako Gottwald moc převratem, jak by to nejraději učinily proti němu vystupující ideologické úderky dnes. Byl demokraticky zvolen v demokratických volbách v demokratické zemi. Když ho volili, věděli, co je zač. Všichni. Na této legitimitě stojí legalita. A na legalitě stabilita státu. Na stabilitě stojí prosperita.

Nedivila bych se proto premiérovi, kdyby v souvislosti s okázalou nečinností kontrarozvědky a podivnou užvaněností některých složek policie uvedl do činnosti komando specialistů v kuklách se samopaly a šel vyčistit několik desítek kanceláří státních zaměstnanců. Je vcelku nemyslitelné, aby uprostřed Evropy rozhodovala o osudu legitimně zvolených politiků partička policejních důstojníků plánujících státní převrat. Byť maskovaných jako chvilky pro demokracii.

Na akcích se objevily transparenty jako „Babiš je čurák“ či výzvy k Miloši Zemanovi, aby už umřel. Miroslav Kalousek se vyfotil s dětmi, které nesly transparent „děti na Krym nepatří“. Desetitisíce lidí žádaly demisi vlády. Jsou takové oslavy svátku přehnané, nebo si to Babiš zaslouží?

Ale tak jistě, že je to přehnané… Na druhé straně je tak krásně vidět, co jsou zač lidé, kteří se považují za ty správné demokraty. Jsou to lidé, kteří rozhodnutí demokracie nedokážou unést. Jim by se líbila diktatura, ale jen kdyby byla podle nich. A že by to pak byli ti správní kádrováci a kati, panečku… 

Na druhé straně, jestli to tam venku byli všichni s Babišem nespokojení, tak příští vládu by mohl Babiš sestavovat jako jednobarevnou většinovou.

Ukázalo se, že hlouček nazývající sebe davem provolávající slávu Miroslavu Kalouskovi, neřídí nikdo profesionální. Protože počítat nelze jen s ohlasem ulice, ale musí se brát ohled na mínění celé země, má-li převrat vyjít. Kalouska si ale dvacet kilometrů od Prahy voliči jiných stran než TOP 09 pamatují jinak. A provolávat slávu Milanu Štěchovi? Lidovému milicionáři, který se pak schovával v odborech? Pracovala jsem v továrně. To, že je někdo člen KSČ, se bralo bez povšimnutí. Opravdových, poctivých komunistů si lidé i vážili. Ale milicionář? Toho se každý štítil. Takže jsme dospěli do situace, kdy „lid“ slavící „přechod k demokracii“ oslavuje normalizačního komunistu a toho, kdo měl rozkaz střílet? Opravdu?

A co vlastně vy a 17. listopad. Komunistka jistě nejste, takže slavíte?

Já 17. listopad neslavím. Ono vcelku není co. Pokud si vezmeme ten novější, pořádal jej městský výbor SSM v Praze. O odhodlání ani odvahu tehdejších studentů nešlo. Protagonisté průvodu měli hlavně strach, aby s tím ve škole neměli nějaké popotahování. Poděkování z optiky dneška by si zasloužil pouze samotný pořadatel, předseda Městské vysokoškolské rady Jiří Jaskmanický a tehdejší tajemník MV SSM Jiří Daňhel. Bez jejich odvahy a odhodlání by 17. listopad nebyl. Nebo by byl jindy. Ano, byl by ve výsledku o pár dní později přechod moci z jedněch rukou do druhých a byl vcelku kultivovaný. Pořadatelé to věděli. Strana předávající chtěla předat a oddychla si, když předala, že nemá ruce od krve. Strana přebírající našla odvahu převzít a nezhroutila se pod náhlou tíhou odpovědnosti. Byla ráda, když převzala, že nemá ruce od krve. Ti, kdo stáli v pozadí, si v jednom pražském sklepě poblíž Václavského náměstí připili vodkou, koňakem i whisky. Byli rádi, že to proběhlo tak kultivovaně a k oboustranné spokojenosti.

Fotogalerie: - Kalousek, Kalousek!

Ostatně ono se nic jiného dělat nedalo. Stav „uzbrojené“ ekonomiky byl neúprosný, zlato od Kaddáfího nestačilo. Tlak globalizace ukázal svou sílu. Výbor COCOM zakazoval až do roku 1994 vozit do Československa ze Západu jakékoliv kvalitní zboží. To byl hlavní důvod k nespokojenosti občanů. Perestrojka si tak jako tak vyžadovala jiné kádry. Gorbačov nebyl schopen s Husákem mluvit. Nebylo o čem. Tehdejší komunistické vedení bylo staré, neschopné a odmítající jakoukoliv reformu. Senilní starci neměli ani sílu, ani autoritu vůdců, byli obětí krutých vtipů i od řadových členů strany. Glasnosť nešla zastavit, svůj vzor i jadernou autoritu měla v Moskvě. Tak jako tak, k převratu by bývalo bylo došlo. Fatálně selhali ti, kteří chtěli mít ambice řídit stát směrem k jiné kvalitě socialismu – Štěpán i Mohorita. O žvásty nikdo nestál, o jejich tlusté podbradky také ne. Tehdejší mladá generace neměla lídry. Mejstřík a další naivní studenti si mysleli, že moc k nim přišla sama. To, že ekonomové nastupujícího režimu potom „zhasli“, bylo neštěstí, které vyústilo ve vyrabovanou zemi –  zničený průmysl a rozvrácené zemědělství. Mohli jsme být jako stát bohatší, kdyby nově nastoupivší kapitalisté nechtěli být bohatí hned, nebyli bezohlední a nenasytní. Rozbít a prodávat trosky pod cenou, to neudělali ani komunisté v roce 1948. Kapitalisté po roce 1989 ano.

Pokud jde o rok 1939, ten si připomenu. Ale „slavit“ rozhodně nelze. Slaví se radostné věci, rok 1939 byla tragédie lidí i národa.

Pokud jde o „kauzu Babiš ml.“, tak vy jste se už naznačila, že to, jak tu věc rozehráli Slonková a Kubík, se vám nelíbí. Proč nesdílíte argumenty demokratické opozice, že Babiš podle všeho znemožňuje svědectví svého syna o 50milionovém podvodu na Čapí hnízdo? Že svého syna nechal zašantročit někam na Krym, aby se ho zbavil? Že se z něho snaží dělat blázna? A vůbec, že tím Krymem vystavil naši zemi bezpečnostnímu riziku, jak tvrdí Jakub Janda?

Tak já bych skoro řekla, že vzhledem ke své minulosti je bezpečnostní riziko Jakub Janda, protože nevíme, kdo jej čím může ještě vydírat nebo vydírá. Lidé tohoto typu jsou vždycky rizikem.

Kdo je „demokratická opozice“? Ti, kteří nesli na Václaváku tu demokratickou šibenici, nebo ti, kteří demokraticky rozhodli, kdo může a nemůže položit květiny?

Pokud jde o Slonkovou s Kubíkem, odpovídá to jejich metodám. Slonková si nikdy s etikou své práce hlavu nelámala. Jestli je to „jen“ vada charakteru (což by byla ta lepší verze), nemůže za to. Pokud to z nějakého důvodu dělat musí, to už je na pováženou a asi by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč to musí dělat. Nevím, z jakého prostředí pochází Sabina Slonková, že má tuto morální výbavu, ale svět je takový.

Jet za člověkem, který je zjevně nemocný (a z toho videa je to vcelku patrné, ostatně i on to přiznává v e-mailu, i když to nazývá „pseudonemocí“) a natáčet jej skrytou kamerou, i když vím, že v zemi, v níž to dělám, je nahrávání bez výslovného souhlasu trestný čin, to chce docela silný žaludek.

Pokud měl někdy někdo v rodině člověka, který nebyl či není duševně zcela v pořádku, tak ví, že umí vyprávět příběhy, nad nimiž se tají dech. Ty příběhy jsou všechno, jen ne pravdivé.

Fotogalerie: - Kalousek v Liberci

Pak je nutné si uvědomit časovou souslednost. Nemoc se podle dostupných nezávislých informací u Babiše mladšího objevila v roce 2015. Do té doby to byl zdravý člověk, periodicky navštěvující náročné zdravotní prohlídky pro piloty dopravních letadel.

Je třeba vyrovnat se i s otázkou, co když Babiš mladší není žádná oběť. Pak musí být spolupachatel? Já netvrdím, že je, či není obětí svého otce, ani jak by se jí mohl stát. Netvrdím ani, že Babiš junior či senior je, či není nevinný. Nyní už mu ale nelze jakoukoliv vinu prokázat „nade vší pochybnost“. Vždy tu ta pochybnost bude, vždy už bude existovat možnost znevěrohodnění svědků proti němu. Tvrdím, že revolverové metody Slonkové a Kubíka do demokratické společnosti nepatří. Schvalovat je dnes může akorát Slonkové druh, její nadřízený Jakub Unger.

Žurnalistika není varianta zpravodajské či policejněpátrací činnosti.

Ostatně s těmito metodami jsme se setkali už mnohokrát, vždycky z pera či mikrofonu v podstatě týchž asi čtyř jmen. Ono si stačí vzpomenout na kauzy Jourová či Srba a člověk je hned opatrnější.

Tohle celé přece není o nějaké demokracii a o Babišovi. To je o nenávisti a zoufalství opozice z toho, že není schopna vygenerovat nadějné kandidáty, kteří by vyhrávali ve volbách, a v podtextu toho je zájem na tom, aby někdo dostavěl Dukovany a Temelín. A pak je z toho tohle. Slonková s Kubíkem jsou jen hračky v rukou režisérů.

Mimochodem, je zajímavé, jak čeští opoziční politici trvají na vyšetření českou policií. Švýcarská je asi nedůvěryhodná.

Když se nad tím tak zamyslíte – je vlastně v zájmu opozice, aby Babišově vládě vyslovila Sněmovna nedůvěru? Prý STAN chodí potajmu za ČSSD, ať to proboha nepokládají. Souhlasíte s některými názory, že kdyby byly nové volby, tak Babiš zase posílí?

Ale ano, některé strany se chvějí hrůzou z nových voleb. Peníze nemají, jejich sídla jsou většinou už zastavená bankám, klepou se na pětiprocentní hranici, žádná sláva. A do čela se určitě zase postaví nějaké „demokratické síly“. Oni tomu nemůžou odolat. Jako když před oslíka dáte mrkvičku.

Jan Zahradil napsal, že když se do čela demonstrace postaví Kocáb a podobní, je to jen bod pro Babiše. A házení kytek do koše je už jen vrchol...

Ano, Jan Zahradil je zkušený politický cynik. Ano, pokud by byly nové volby, za týden, Babiš by byl jediný, který by posílil.

No mimochodem, ČSSD... Komunisté dali najevo, že s Babišem půjdou až za hrob. Ale ČSSD se „cuká“. A třeba takový hejtman Netolický zastává pozici ostře proti Babišovi. A strana se finančně potápí. Tak tedy, kde socdem čeká víc štěstí? S Babišem, nebo bez něj?

Hejtman Netolický si může vyprávět, co chce, třeba vstoupit do TOP 09. On, Poche a jim podobní jsou hrobaři sociální demokracie. Podstatný není dnes jeden odpadlý komunální politik, ale poslanecký klub. Nicméně i jindy přeopatrný Jan Hamáček už začíná zjišťovat, že v té vládě budou muset zůstat. Nebo je bez soucitu a mrknutí oka nahradí SPD. Případné předčasné volby nemají sociální demokraté z čeho zaplatit, do Sněmovny by se už možná vůbec nedostali a v opozici taky nic neprosadí. Komunisté byli vždy věrný spojenec, to byla jejich síla. A oceňovali to vždy i poslanci ODS. Pokud se na něčem domluvíme s komunisty, tak to platí. Komunisté vždycky uměli dohody dodržovat. Ostatní strany je to učily třicet let.

Víte, ale vlastně děláte účet bez hostinského. Když prezident konstatoval, že po případném pádu vlády Andreje Babiše pověří znovu Andreje Babiše, tak jsou ostatní varianty vyloučeny. A kdyby to vše nebylo možné (a předsedu vlády například zatkli, jako kdysi uvěznili Miroslava Sládka jen proto, aby mohl být zvolen Václav Havel), tak zůstává varianta poslední: Zemanova úřednická vláda. Ta může vládnout, jak dlouho bude chtít. Tedy do voleb.

A u uren voliči těm „demokratům“ ty „demokratické“ podrazy sečtou nemilosrdně.

Fotogalerie: - Je demokracie v ohrožení ?

Co o celé věci slýcháte ve vašem okolí? Zkusme takový osobní řez veřejným míněním. Co slýcháte o tomto příběhu dnešních dní, kde je všechno... Babiš, Zeman, Kalousek, Němcová, listopad 1989, demonstrace, rodina, novináři, peníze...?

Snažím se nežít v bublině, takže mé okolí i přátelé sestávají z lidí, kteří chodí demonstrovat na náměstí, i z těch, kteří to odsuzují. Obě skupiny ale mají po včerejšku něco společného. I ti, kteří Babiše i Zemana opravdu nemají rádi, jsou hluboce znechuceni tím, co se dělo. Jsou znechuceni šibenicí, házením kytic do koše…

Byla to akce lidí, kteří neunesli, že lid zvolil někoho, koho oni nechtěli. Miroslav Kalousek si na tom přihřál jako obvykle vlastní polívčičku. Miroslava Němcová, která si hýčká svou pověst „dámy v politice“, mne hluboce zklamala. Dáma by totiž jakékoliv hrubosti odmítla. Odmítla by se účastnit toho celého cirkusu. Němcová to neudělala. Mohla by se možná nějaké skutečné dámy zeptat, jak se to dělá.

Naplnit náměstí není problém, Praha je veliká a frustrovaných se najde vždycky dost. Novináři (nebo možná někdo jiný) vytvoří příběh, ideoví naivkové se toho chytí, pak to jde cestou – „když to mají všichni, my musíme taky“ – a je to. Ale všechno přehnané je nevěrohodné.

Miloš Zeman posledně na Barrandově vypadal v dobrém rozmaru. Jednak řekl, že když Babiš padne, jmenuje ho znovu. Jednak si ze všeho dělal vlastně srandu. Znáte ho dlouho… Co se mu honí v hlavě? Těší se, že teď bude mít všechno v rukách on? Že zase všechny naštve? Nebo že prosadí pro Rusy ten Temelín a Dukovany?

Kdo zná Miloše Zemana? Snad jedině on sám. Ale nemyslím, že by z toho měl radost. Sám zažil sprostý útok jednoho „novináře“ na svého syna z prvního manželství těsně po jeho pokusu o sebevraždu. Tehdy pokus o prolomení lékařského tajemství a soukromí pacienta ARO řešilo urychleně najaté komando soukromé bezpečnostní agentury a hrozba primáři kliniky, co se stane, jestliže se mu budou po zařízení courat bulvární novináři s kamerami. Myslím, že primář tehdy týden na pracovišti i spal a Miloš Zeman od té doby – právem – označuje novináře za hnůj a póvl. Neomluvili se za svého kolegu. Ani jeden.

Koho by měl dnes jmenovat Zeman předsedou vlády? Vítězství ANO bylo jednoznačné a je třeba, aby si to všichni uvědomili a přestali si zahrávat. Kdo by pověřil sestavením další vlády moralizujícího hejtmana Netolického? Kdo by pověřil etalon morálky Milana Štěcha? Zeman může jmenovat Babiše. Dvakrát. Může jmenovat úřednickou vládu. Má otevřené dveře ke spoustě řešení.

Mimochodem, myslím, že jste udeřil hřebíček na hlavičku. Temelín a Dukovany, o to tu jde. Třeba existuje jedna velká „demokratická“ energetická firma, kterou by zakázka v Česku vytáhla z ekonomických problémů, které má. V lednu letošního roku vyšlo najevo, že investiční společnost Brookfield Business Partners koupí za 4,6 miliardy dolarů (tedy 97,2 miliardy Kč) od japonské Toshiby její americkou jadernou divizi. Dohoda byla dokončena a zaplacena v srpnu, kdy byla zrušena bankrotová ochrana. Pokud jste se ptal dále, zjistil jste, že oním bankrotářem je Westinghouse Electric. Toshiba převzala Westinghouse v roce 2006, v březnu 2011 ale přišla jaderná katastrofa v japonské elektrárně Fukušima. Westinghouse loni v březnu vyhlásil bankrot. No a nyní Westinghouse má dodávat palivo Ukrajině. Až do roku 2025. Jediná zakázka kromě dvou rozestavěných projektů AP1000 z roku 2008, které získala Toshiba v USA.

Fotogalerie: - Zemanova čínská rapsodie

A hned jsou ty ulice jasnější, že? A demokratický lid mává vlaječkami.

Globální problém je, co bankrot ukázal. Že takto velký americký dodavatel nemá ekonomickou podporu americké vlády a jaderné reaktory staví v USA bankrotující výrobce. Promiňte mi, ale to je přece skandální zjištění pro občany USA i pro českou vládu a jejího předsedu… Nebo ne?

Jako by zase nastalo pořadové cvičení médií. Od úterka „kauza Babiš“, teď navíc rozbouřený 17. listopad. Jak se s tím vypořádala? Televize, rozhlas, soukromí vysílatelé, tisk, nově nabuzený Seznam? Anebo třeba Mladá fronta Dnes, jejíhož šéfredaktora obvinili z vydírání Seznamu?

Všichni kauzu pokryli, jak uměli. Deníky on-line minutovníky, bulvár příběhy o tom, jak bezcitný otec nemá rád synka a tahá ho po špinavé Ukrajině s nějakým týpkem, kterému dali někteří redaktoři přezdívku Propanbutanov. Někteří kolegové, kteří se cítí již osmnáct let zachránci „té pravé“ demokracie, jsou poněkud specifičtí. „Vydírání Seznamu“ téma není. Předpokládám, že nástupce Slonkové ve funkci šéfredaktora MF Dnes Jaroslav Plesl to myslel jako varovný bonmot, který naprosto jasně dokresluje neetické počínání reportérů Seznamu. Ale uvidíme, co se stane, až se začne někdo rýpat v soukromí a v účetnictví Ivu Lukačovičovi. Jeho tiché převzetí akciové společnosti Borgis by si prověrku zasluhovalo. Přiznávám, že jsem také nakrátko zauvažovala nad tím, co by se stalo, kdyby někdo přišel za dítětem Sabiny Slonkové s kamerou v brýlích a ptal se ho na to, co si myslí o tom, že maminka se pokouší přímo ovlivňovat politický vývoj v této zemi. Odpovědi se mi dostalo, i když poněkud jinou formou. Jo, a nemohlo být jedním z motivů Slonkové reportáže třeba i financování serveru Neovlivní poté, co Babiš a Ministerstvo financí začali zmiňovat inventuru financování neziskovek?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.