Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
Poslední vyhlášené sankce proti Rusku měly být dle prohlášení evropských lídrů nejsilnější, nicméně Rusové reagovali odvetnými sankcemi, embargem na dovoz potravin a dalších produktů ze Západu. Dokáže Ruská federace ztracenou západní produkci zcela nahradit svojí vlastní?
Samozřejmě může, a může to být relativně nepříjemné, protože si Rusové už zvykli na určité věci a jak se všude píše, Rusové jsou ochotni výpadek dovozu ze Západu akceptovat. Z tohoto hlediska to možné je, ale je otázkou, jak dlouho bude trvat, než dojdou zásoby, které Rusko má, a než tam dojde ke skutečně silnému pocítění toho výpadku. A otázkou samozřejmě je, co se stane mezitím. Vypadá to ale tak, že někteří politici a komentátoři na Západě chtějí jít do nové války, buď studené nebo horké, s Ruskem za každou cenu.
Otázkou potom je, do jaké míry je Rusko opravdu odhodláno akceptovat izolaci a je zajímavé, že západní politici zdůrazňují, že Putin je starý kágébák, ale to přece znamená, že má určité vlastnosti. Když ale zavedou nějaké sankce, tak na „starého kágébáka“ úplně zapomenou, a zapomenou, že nejvýraznější vlastností kágébáka je úpornost a tvrdohlavost. Teď se začíná trošku mluvit o tom, že sankce příliš velký účinek nebudou mít v tom smyslu, že nedonutí Putina, aby změnil svoji politiku.
Více se také mluví o Krymu. Chvíli to vypadalo tak, že je připojení Krymu k Rusku víceméně akceptováno, ale teď se to téma otvírá zase a jedním z hlavních důvodů těch posledních sankcí byl, že mají změnit rozhodnutí ohledně Krymu. Všichni ale víme, že je to skoro nemožné, Putin na tohle nikdy nepřistoupí. Ti, kteří ho do toho takhle tlačí, to přece také musí vědět. Takže to není žádná snaha najít skutečné řešení.
Sankce už mají a zřejmě budou mít silný dopad také na Českou republiku, na naši ekonomiku a byznys. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák mluvil o tom, že sankce mohou ohrozit až tisíc českých pracovních míst. Další zástupci byznysu varují před tím, že pozice českých podnikatelů a firem v Rusku, která byla dlouhodobě budována, může být teď nahrazena třeba Číňany a my budeme po odeznění krize bez šance se vrátit zpět…
Ano, s tím bych musel souhlasit. Jedna věc je krátkodobá účinnost, a co se týče potravin, ten následek nebude tak hrozný. To je pouze teď přímo ovlivňováno sankcemi. Další věcí je obecný vztah mezi Evropskou unií a Ruskem a dlouhodobý vliv na ostatní byznys. To je samozřejmě problém. Čím déle současné vztahy budou trvat, tím to bude horší pro nejen české, ale i pro německé firmy.
Je tu ale jedna trošku pozitivní věc. Tyto obchody byly strašně zkorumpované a velké projekty jsou často provázané korupcí. Jestli kvůli tomu současnému stavu bude do budoucna snižována korupce, tak to nemusí být úplně negativní. Možná se budou muset obchodníci v Rusku napříště chovat čestněji, protože ti, kteří je financují, nebudou ochotni pokračovat ve zkorumpovaném systému. To bych viděl jako malou výhodu z toho, co jsme zatím zažili.
Psali jsme:
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?Anketa
Jde-li o reakce českých politiků na sankce, Česko se k vyhlášení sankcí oficiálně připojilo, ale například prezident Zeman nadále opakuje svůj razantně odmítavý postoj k politice sankcí. Jak si to vysvětlit, máme v rámci EU šanci pouze vyslovit svůj názor, ale jinak musíme realizovat, co se dohodne v Bruselu?
Ano, myslím, že Češi to tak příliš nechtějí, částečně je to kvůli situaci v ČSSD, kdy polovina je na straně Ruska a polovina na straně Ukrajiny a EU. Další věc je, že Miloš Zeman má dlouhodobý příznivý pozitivní vztah k Rusku. Když byl prezident na Vysočině, poskytl rozhovor v ruštině a na těch ruských stránkách pak napsali, že Zeman je jediná evropská hlava státu, která odmítá sankce. Nejsem si úplně jistý, že by Zeman byl jediný, ale zajímavé je, že jakmile Zeman něco takového řekne, je to všude v novinách. I když Sobotka mluvil, že nechce posílit přítomnost amerických vojáků, také to Rusové měli v hlavních zprávách. V EU to ale na zřetel příliš neberou, protože vědí, co mají od Čechů očekávat.
Dále bychom neměli zapomínat na Temelín. Někteří z ČSSD a určitě i další politici stále počítají s tím, že bude dostavba Temelína nebo Dukovan, a nechtějí vylučovat možnost, že se k tomu Rusko připojí. Silná negativní vyjádření na ruskou adresu by tak měla později silnější odezvu, takže je žádoucí situaci svým způsobem zlehčovat. Je zajímavé, že vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška prohlásil, že účast Rusů na dostavbě je po anexi Krymu zcela vyloučená a na konci července Bartuška v té funkci skončil.
Když byla řeč o sociální demokracii, podívejme se ještě na nedávné spory kvůli služebnímu zákonu. Potom, co se koalice dohodla s opozicí, což znamenalo konec návrhu zákona z dílny ministra Dienstbiera, se Jiří Dienstbier téměř pohádal na tiskovce s premiérem a ještě to následně mělo mezi nimi dohru. Měli bychom to vnímat jen jako exces kvůli jednomu zákonu, nebo díky tomu mohly na povrch vyplavat mnohem hlubší spory?
To je složitá otázka. Bohuslav Sobotka na to reagoval způsobem, jakým měl reagovat už asi před dvěma roky, když Dienstbier trval na tom, že bude kandidát ČSSD na prezidenta. Přitom za sociální demokracii by měl větší šanci Jan Švejnar. Sobotka ale nic neříkal, protože si zřejmě myslel, že je to dobrý způsob, jak Dienstbiera trošku odstranit ze stranické politiky. Ale rivalita tam stále je a teď jsme to jen viděli veřejně. Pozoruhodné je, do jaké míry ho Sobotka smetl a nepřijal ty jeho námitky ke služebnímu zákonu.
Z toho, co Jiří Dienstbier říkal, mi ale není úplně jasné, co mu vadí. V jednom z rozhovorů řekne, že mu něco vadí a v jiném zase prohlásí, že je to vlastně jedno, protože se bude ta řídící funkce státní správy jen jinak jmenovat. Připadá v úvahu scénář, že Dienstbier už měl toho budoucího generálního ředitele státní správy vytipovaného a najednou to padlo a on nesplní slib. Dientsbier se snaží budovat pozici svatého, ale v mých očích je to už druhý případ, kdy tahle pověst padla. První případ byla ta jeho kandidatura na prezidenta, přestože by ČSSD měla lepší šanci se Švejnarem a teď, když neakceptuje kompromis a není jasné, proč to ve skutečnosti neakceptuje. Sice říká, že ten kompromisní návrh možná nebude akceptovat EU, ale nám neříká, proč by to EU neakceptovala. Do budoucna myslím, že se nakonec vše dohodne a Sobotka s Dienstbierem budou dále spolupracovat, jen budou o něco opatrnější. Nějaký budoucí rozkol mezi nimi bych neviděl, přestože je dávno jasné, že ho Sobotka považuje za velkého stranického rivala.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
