„Projev člověka, který mi chce něco říct a který předpokládá, že mu nějakým způsobem dám najevo, co si o věcech myslím. Řekl bych, že to byl pokus o rozhovor, dialog prezidenta s občanem a žádné proroctví pokud možno kosmických rozměrů nebo žádající nikoli vševědění, ale všenápravu,“ zamýšlí se nad vánočním poselstvím prezidenta politolog Zdeněk Zbořil. „Řečeno až proseminárně, mluvčí rozlišoval mezi věcmi důležitými a nedůležitými, a proto některým věnoval větší, jiným menší pozornost. Kladl otázky a vyzýval své posluchače, aby na ně hledali a nacházeli odpovědi. Protože z úst některých Pirátů zaznělo, že prezident žije v minulosti, musíme jim doporučit, aby se zabývali více snahou porozumět textu nebo slovům prezidenta a snažili se je správně reprodukovat. Možná budou překvapeni, až se dozvědí, že se prezidentský projev týkal zejména budoucnosti,“ dodal.
Prezident Miloš Zeman na svatého Štěpána poukázal na problém, který naši zemi tíží a o kterém hovoří již dlouhodobě. „Pomalost soudních řízení, pomalost stavebních řízení a pomalost výstavby dopravní sítě,“ shrnul. V kontextu pomalosti soudních řízení Zeman zmínil například kauzu zkrachovalého stavebního projektu H-Systém. „A i když David Rath byl doslova přichycen s úplatkem v ruce, soudní proces s ním trval sedm let. Věřím, že nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová přispěje k tomu, aby se soudní jednání zrychlilo,“ doplnil.
„‚Pomalost‘ je v těchto souvislostech slovo, které se nám zdá ve vztahu k současnému soudnímu systému a jeho úsilí o nacházení spravedlnosti až příliš ohleduplné. Kdo nevidí za trestním stíháním bývalé MNO Vlasty Parkanové jen ‚kauzu‘, ale i osud lidské bytosti a její rodiny, mohl by zvolit mnohem kritičtější slova. Stejně jako ‚pomalost‘ trestního řízení s Davidem Rathem a jeho médii až teatrálně sledovaný průběh dosáhlo povahy středověkého pranýřování. V zemi, která chce vyučovat lidským právům miliardy lidí v Asii a v Africe, je to znak nepřiznaného pokrytectví,“ komentuje politolog. „Podaří-li se s tím něco udělat zásluhou Marie Benešové, s jistotou říct nemůžeme, ale pokud zvítězí její současní militantní a netolerantní kritici včetně ‚rudého Zdeňka‘, pak můžeme skoro s jistotou prohlásit, že tomu tak nebude,“ dodal.
„Je to jen jeden z mnoha názorů na věci, kterými se jen v posledních stoletích zabývají mnozí, kterým šlo o záchranu biosféry a její proměnu prostřednictvím noosféry, o ochranu přírody a životního prostředí, řek a moří, o ‚zelený‘ udržitelný rozvoj a dnes o ochranu klimatu a zabránění klimatickým změnám v globálních rozměrech,“ uvedl Zbořil. „Zdá se, že je to ale i upozornění, že příliš mnoho slov a zneužívání dílčích vědeckých poznání na úkor realistických rozhodnutí celý ‚globe‘ nezachrání. Mohli bychom to říci i jinými slovy a upozornit na ty části světa, kde je život člověka v souladu s přírodou a její ochrana součástí historického dědictví generací běžně a trvale. Ale také na skutečnost, že ‚zelená kritéria‘ nejsou uplatňována v prostředí výroby válek a nadvýrobě smrti. ‚Zelené bankovnictví‘ je pak do budoucnosti adresované varování, kterého by si mohli blíže všimnout dokonce i politicky tak temperamentní Piráti,“ dodal.
Přát bolest z myšlení? Byla to opět výzva mladším generacím
Samotné novoroční přání v rámci celého poselství pak začal prezident překvapivě. „Nechtěl bych přát pouze zdraví, štěstí a dlouhá léta. Chtěl bych vám přát bolest. Ale víte, jakou bolest? Bolest takovou, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl – myšlení bolí. Chtěl bych vám všem popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat. Abyste si vážili sami sebe právě proto, že mají vlastní informovaný názor,“ uvedl.
„Myslím, že tato slova odkazující na TGM pronesl pan prezident až v závěru svého projevu. Byla to opět výzva mladším generacím ohrožovaným stále víc ‚digitální debilitou‘.
A jako taková jsou rozhodně mnohem užitečnější než konzumní zdraví, štěstí, dlouhá léta, které už jsme si zvykli přát snad i na smrtelné posteli. Jen proto, abychom dostáli diktatuře hodnot překotné nové industrializace a ve jménu hledání a přivlastňování si rohu hojnosti,“ uvedl Zbořil. „Tradiční ‚prezidentský‘ odkaz na slova TGM bychom neměli brát jako v české politice obvyklý rituál, ale měli bychom se mu snažit porozumět. Dokonce by tak mohli učinit i ti, kteří se svého přemýšlení o věcech soukromých i veřejných už dávno vzdali ve prospěch konzumní skupinové hlouposti,“ dodal.
Ing. Miloš Zeman
O Masarykovi hovořil i kněz Tomáš Halík, když se zmínil o současné hlavě státu v rozhovoru pro Forum24.cz, který byl na serveru publikován na Štědrý den. Miloš Zeman se podle Halíka podepsal na vulgarizaci společnosti, a to nejen svým slovníkem, ale celkovým vystupováním. „Jde vlastně o takového Antimasaryka. Masaryk byl člověk, který se nebál postavit proti veřejnému mínění, byl velmi statečný – například ve věci rukopisů, v Hilsnerově aféře… a Zeman dělá přesný opak. Jezdí po naší zemi a posiluje předsudky, vypráví občanům své vousaté anekdoty, hrubě útočí na své oponenty, společnost trvale rozděluje a rozeštvává, nestydí se prokazatelně lhát. Nikdy jsem od něj neslyšel nějakou pozitivní státnickou vizi. Trvale znečišťuje morální klima společnosti,“ podotkl Halík.
„Pokud Tomáš Halík neslyšel od Miloše Zemana ‚nějakou pozitivní státnickou vizi‘, třeba to není chyba prezidenta. Ačkoli ho Halík familiárně nazývá vždy jen Zemanem, nikoliv prezidentem republiky, myslím, že dobře neposlouchal a nečetl. Kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce vidět, nevidí,“ uvedl politolog. „Asi až se bude zase někde bombardovat, arci ve jménu humanity a naší civilizace, třeba u prezidenta neúprosně kritický kazatel nějakou vizi zahlédne. Každá analogie je však také zavádějící. Současný prezident nemůže vstoupit do boje o pravost rukopisů nebo vyvracet pověry o rituální vraždě, ale jeho ‚prezidentské postoje‘ vůči současným problémům válčícího světa jsou někdy mnohem odvážnější než Tomášem Halíkem vzpomínaného předchůdce. Pokud má bývalý student FFUK zmínkou o ‚prokazatelné lži‘ na mysli odkaz na Peroutkovy články z doby od září 1938 až do dubna 1939, mohl by si je, právě u příležitosti vzpomínaného výročí úmrtí Karla Čapka, připomenout. Jistě je už dávno četl, ale třeba jen trochu zapomněl,“ dodal.
Psali jsme:
„Andrej Babiš, ačkoliv mu to kritici neradi přiznávají, je pozitivní osobnost.“
V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se i premiér Andrej Babiš zmínil o hlavě státu. „Lidé mi vyčítají, že nebojuji s panem prezidentem, část lidí by si to přála, ale já si prostě myslím, že politika nemá být o hádkách a konfliktech. Lidi chtějí, abychom pro ně pracovali. Snažím se být premiérem pro všechny a soustředím se na svoji práci.“
„Andrej Babiš, ačkoliv mu to jeho kritici neradi přiznávají, je pozitivní osobnost. Dělá také chyby, ale snaží se je napravovat a ve srovnání se svými předchůdci je na tom nepoměrně lépe. Zda skutečně dělá politiku pro všechny, což je úkol nadlidský, uvidíme hned při příštích volbách. Asi to opět nebudou všichni, ale možná těch zakyslých antibabišovců bude zase trochu méně,“ uvedl Zbořil. „Být prezidentem, anebo dokonce předsedou vlády ‚pro všechny‘ není možné už z podstaty demokratického politického systému, ale spolupracovat na úrovni vlády, alespoň když jde o bezpečnost, mezinárodní vztahy a státní rozpočet, by mělo být povinností, a to nejen pro vládní strany, ale i pro dnes stále rozhádanou opozici,“ dodal.
Premiér v už zmiňovaném rozhovoru reagoval také na dotaz o demonstracích Milionu chvilek. „Beru to, mají právo demonstrovat. Se mnou to ale nedělá vůbec nic. Zvykl jsem si. Beru to ze strany demonstrantů jako součást pomoci neschopné opozici, která nemá žádný program,“ uvedl.
„Dovolil bych si tvrdit, že mu to určitě jedno není. Dokonce právě naopak. Zajímá ho to, protože ví, že strategické rozhodnutí Milionu chvilek pomáhat parlamentní opozici, nebo s ní nějakým způsobem spolupracovat, bylo chybné. Ale zdá se, že někteří z osmičlenného vedení Mch, kteří nepropadli kouzlu zákulisních vyjednávání, to dnes už vědí. Stejně jako se jim dostalo ponaučení, že antibabišovská infekce z prostředí tzv. pravicových opozičních stran může zasáhnout i jejich řady. Proto budou třeba muset vážit slova, když kritizují státní rozpočet Babišovy vlády a jeho předpokládaný schodek na příští rok a porovnat ho s rozpočtem hl. m. Prahy, o který má starost člen jejich strany,“ komentuje Zbořil.
Starosta Prahy 7 Jan Čižinský ohlásil během demonstrace Milionu chvilek v Praze těsně před Vánocemi založení projektu 3 000 statečných, pro který hledá dobrovolníky. Má zvýšit účast ve volbách a zajistit, aby hlasy nepropadly. Definoval ho v rozhovoru pro Novinky.cz. V něm také řekl, že jako správný skaut je připraven. Třeba i být premiérem. Právě toto prohlášení vzbudilo velké pobavení. Svůj plán s dobrovolníky vysvětlil takto: „Hledáme aktivní lidi, kteří jsou ochotni pro svou zemi něco udělat, přesvědčovat své sousedy. To je ta nejúčinnější kampaň a je to podmínka toho, aby se naše politika proměnila a aby lidé, kteří jsou zklamaní a nechodí kvůli tomu k volbám, přišli a přesvědčili jsme je, že má smysl se o politiku zajímat.“
„Jako nápad je to v dnešní době docela dobré. Trochu to připomíná historické los liberales, španělské partyzány v letech tažení Napoleonovy armády na Pyrenejský poloostrov. Ti dali jméno nejdříve vysmívaným, později až dodnes váženým politickým stranám v mnoha evropských státech. V každém z nich si toto pojmenování vykládali jinak, ale hra na svobodomyslné byla všem alespoň po určitou dobu vlastní. Proč by to nemohli zkusit tentokrát i v Praze ‚skauti‘ pana Čižinského, když ti ostatní liberálně-demokratičtí odcházejí pomalu do minulosti,“ podotýká Zbořil.
„Té ostudy měly už dost a nové nápady nepřicházely.“
Nejmenší sněmovní strany KDU-ČSL, TOP 09 a STAN v letošním roce změnily svá vedení.
„Dobře, nebo špatně, něco udělat musely. Té ostudy měly už dost a nové nápady nepřicházely. Snad jim biologická změna pomůže. I když u TOP 09 nebo KDU-ČSL to předpokládají už jen největší optimisté,“ uvedl politolog.
Lidovce čeká volební sjezd začátkem roku znovu, protože nový předseda Marek Výborný se rozhodl z rodinných důvodů funkci opustit. Volit své lídry budou v příštím roce také Piráti, občanští demokraté a komunisté.
„A Piráti? Ti si na konci letošního roku poprvé vážně vyzkoušeli, co to je vnitrostranická zášť a nenávist. Proto se jim bude muset podařit ‚semknout se‘ okolo svého vedení (dříve se říkalo vedení strany). Masivní předsjezdové volební nominace pana Bartoše na předsedu strany o tom svědčí. Ale to ještě neznamená, že se jim také podaří vyhnout se typickému českému fenoménu ‚tunelování malých politických stran‘. Uvažovat dnes v euforii vyvolané panem řeporyjským starostou o budoucnosti ODS je obtížné. Stejně jako je těžké pro současné vedení stanovit alespoň dočasnou politickou taktiku, když na strategickou koncepci asi dnes nejsou síly. Ale něco se bude muset stát, aby se záchrana nehledala ve výměně předsedy, ale ve změně politiky. Vyhrožovat prezidentovi televizní diagnózou se neosvědčilo, ‚sejmutí‘ Babiše také ne, a pokud zůstává nadějí ODS Pavel Novotný, může to být jen další úkrok nesprávným směrem,“ dodal.
Těsně před Vánoci skončila hladovka hnutí Extinction Rebellion, Andrej Babiš a jeho vláda klimatickou nouzi nevyhlásili. Bylo hladovění nadarmo? Podle aktivistů ne. Prý získali pozornost médií, oslovili občany.
„Asi jim o nic jiného než o trochu pozornosti nešlo. To není žádný hřích. Každá občanská aktivita se musí ucházet o nějakou přízeň, anebo alespoň o to, aby ji ti ostatní řekli, že to smysl má, nebo nemá, nebo že jim je to jedno. Od Andreje Babiše po jeho vystoupeních na mezinárodních fórech od OSN po EU nic jiného čekat nemůžeme. Musíme brát v úvahu širší souvislosti a očekávat od něho, že bude na VS OSN držet hladovku, nebo že připluje do New Yorku na plachetnici, nemůžeme,“ komentuje politolog. „Hladovkáři si zkusili, zda toto politické gesto má po dnes už zapomenutých zkušenostech z počátku devadesátých let u nás ještě nějaký apelativní význam. Podle jejich názoru se jim to asi povedlo. Ale přesto si budou příště muset vymyslet ještě něco jiného,“ dodal.
Dvaadvacetiletý student Václav Opatřil z české pobočky hnutí Extinction Rebellion, který držel týdenní hladovku za vyhlášení klimatické nouze ve městě, se už sešel s vedením města. Výsledkem schůzky podle něj zatím je, že se hnutí bude podílet na informační kampani Brna ohledně klimatické změny.
„Nesmíme takovou schůzku považovat za průlom do chování politické reprezentace, ale pro pana Opatřila a jeho stoupence z hnutí to jistě úspěch je. Dokonce by tomu mělo být i v jiných případech a nemuseli bychom mluvit o nějakém úspěchu, neúspěchu. Snad se i jindy naučí politici a reprezentanti nejen státní moci, ale i občanů takovým hlasům naslouchat a pokoušet se s nimi vést dialog. Protože koneckonců za nic jiného nejsou placeni. Mj. i proto, že politika není jen třídním bojem, ale dosahováním konsenzu a tvorbou rozhodnutí, která by měla být přijatelná pro všechny, kteří jsou si osudem souzeni,“ dodal.
Demokraté se snaží Donalda Trumpa zbavit prezidentského úřadu. Ředitel Občanského institutu Roman Joch má však za to, že spuštění procesu impeachmentu bude mít za výsledek jen to, že Trump vyhraje i příští prezidentské volby a zůstane prezidentem další čtyři roky.
„K tomu není co dodávat. To vědí dnes už všichni, kdo nepracují v nějakém antitrumpovském žoldu. Anebo někteří naši političtí komentátoři, kteří stále ještě sní o zklamaných nadějích, které nesmyslně vkládali do Hillary Clintonové. Ta se jim sice neslavně vytratila z horizontu nadějí, ale varianta českého antibabišismu v podání amerického antitrumpismu zůstala. Ale, řekněme, je to jejich problém a asi jím už zůstane,“ podotýká Zbořil.
„Neměla to v životě lehké. Hodně lidí to vědělo, ale ne všichni jí pomáhali.“
O vánočních svátcích přišla smutná zpráva. Ve věku 72 let zemřela herečka Táňa Fischerová, která se věnovala také charitě a politické činnosti.
„Ano, je to smutná zpráva. Asi nevyvolá tolik euforie jako odchod Karla Gotta, ale všichni, kdo ji znali, budou na ni vzpomínat. Neměla to v životě lehké. Hodně lidí to vědělo, ale ne všichni jí pomáhali. Jan Kačer a Dagmar Havlová se jí poklonili snad ze všech nejhlouběji. Nic intimnějšího a ohleduplnějšího zatím nikdo neřekl,“ uvedl Zbořil.
„Viděl jsem ji několikrát v letech před listopadem 1989 ve Viole a v Lyře Pragensis, kde patřila k nepřehlédnutelné účinkující na obou těchto taktně kultivovaných scénách. Dokonce byla viditelná i v písničkovém představení Jana Vodňanského a Petra Skoumala. I tam se mi zdála nenahraditelná, ačkoliv se z tohoto úspěchu nemohla těšit příliš dlouho. Asi si ještě mnozí pamatujeme její vstup do politiky. Jakub Patočka ho popsal ve svém rozloučení v Deníku Referendum a málokdo by to uměl lépe. Všechna vzpomínání, která jsem v souvislosti s jejím odchodem četl, byla plná slov úcty a milosti, i když to byli lidé, kteří ji viděli jen zpovzdálí. Někdo z jejích přátel, kterého není třeba jmenovat, napsal, že to byla ‚čistá duše‘. Nejprve se mi to zdálo až příliš. Ale když si uvědomím, že se sluší s Táňou Fischerovou rozloučit, nenapadá mě nic lepšího,“ dodal.
Na závěr dnešního Rozjezdu přidává Zdeněk Zbořil novoroční přání: „Protože ten letošní rok 2019 byl nejen u nás doma, ale i ve světě přeplněný zlobou a lidským neštěstím, které způsobili lidé sami sobě, často, aniž si byli vědomi toho, že někomu ubližují, přál bych všem, i těm neznámým známým, aby přicházející rok 2020 byl o trochu lepší. A protože se v polovině února dožije devadesáti let profesor David Olson z NCU v Greensboro, který byl jedním ze tří amerických profesorů, kteří na FFUK obnovovali political science jako politologii, stačilo by mi, kdybych mu mohl alespoň tímto způsobem poděkovat a pogratulovat, protože skoro s jistotou vím, že naše Alma mater FFUK na to nebude mít čas.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
