Do kin vstoupil nový film o Václavu Havlovi. Někteří z diváků ho vychválili takřka do nebes, jiní snímek označili za „odpad.“ Filmový kritik Kamil Fila snímek zdrcujícím způsobem odsoudil. Naproti tomu publicista Viliam Buchert konstatoval, že nový film o Václavu Havlovi je jednoznačně povedeným dílem. Kritikům vzkázal, že Havlovi závidí jeho úspěch.
„Po XXII. sjezdu KSSS, kdy byl definitivně odsouzen ‚kult osobnosti‘ a J. V. Stalin zapsán do světových dějin jako zločinec, odstraňovali do té doby i ti nejvěrnější jeho obrazy a sochy, přejmenovávali ulice, náměstí a města. Dělalo se to i dříve, a na místa starých svatých přicházeli mladí svatí. Stalin by nahrazen V. I. Leninem a hlavním heslem této aktivity byl komerčně chápaný slogan ‚Lenin věčně živý!‘ Téměř současně došlo k pozoruhodnému porozumění a nejenom kritici této praxe, ale i ti, kteří s ní souhlasili, jej upravili na ‚Lenin věčně živí!‘ Lenin za to nemohl, ale směšným se stal i proti vůli stranických propagandistů,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil.
„Je tragikomické, ale zákonité, že stejný osud se snaží připravit dříve neznámí, dnes nejvěrnější obdivovatelé Václava Havla. Židličky, lavičky, ulice, náměstí, letiště (o jednom nádraží se zatím prý jen jedná) se množí, až se vkrádá pochybnost, zda i Václav Havel nemá věčně živit. Filmu lakonicky nazvanému ‚Havel‘ (podobně jako životopis sestavený Michaelem Žantovským) bude věnována jistě řada kritik pochvalných i nelichotivých, ale i ty se nebudou psát zadarmo. Havel je stále ještě dobrá komerční značka, možná že v zahraničí lepší než doma, a jistě se o něm nebude psát a publikovat to bezplatně,“ dodal.
Zbořil zároveň podotýká: „Myslím si, že životopisný film, anebo film tvářící se jako ‚CV dnešníma očima‘, byl, jak jsem řekl už minulý týden, natočen příliš brzy. Ale to je věc mého velmi osobního názoru, protože jsem od roku 1963 mohl zahlédnout fragmenty z jeho soukromého života. Nikoho od návštěvy kina, kde se bude ‚Havel‘ promítat, neodrazuji, ale doporučuji přečíst si třeba interview v Literárních novinách (2018) s Jiřím Kuběnou/Paukertem, přítelem VH velmi osobním. Je to jen ‚několik vět‘, ale možná to čtenáři řekne víc než jistě ‚dobře profinancované‘ filmové dílo.“
Do jakého filmu byste nejraději zařadili postavu Václava Havla?Anketa
Novinář Jiří Peňás, který dnes píše pro server Echo24.cz, ale v 90. letech kupříkladu vedl kulturní rubriku týdeníku Respekt, se o filmu nevyjadřoval příliš pochvalně. Konstatoval, že film „Havel“ byl v podstatě nad síly režiséra Slávka Horáka, a na snímku je to dost patrné. „Václav Havel již zažil a ještě určitě zažije nejednu horkou chvíli, takže přežije i film ‚Havel‘, který k jeho poctě a zajisté s nejlepšími úmysly napsal a natočil režisér Slávek Horák, autor velmi úspěšného melodramatu ‚Domácí péče‘. Na jeho filmu o Havlovi je nejpozoruhodnější jeho sama existence. Tedy fakt, že se takový scénář začal natáčet, ba se dokončil, že režisérovi někdo nedoporučil, ať zmírní ambice a věnuje se tématům, jež jsou mu blízká. Že mu zkrátka někdo vlídně, ale přece jen důrazně neporadil, ať toho raději nechá, že to je nad jeho síly. Takhle je to nad síly (některých) diváků,“ napsal Peňás.
„Nejsem tak erudovaný komentátor filmových děl jako pan Jiří Peňás, ale souhlasím s jeho názorem, jak říkám výše, že nejpozoruhodnější na filmu ‚Havel‘ je to, že byl vyroben. Neumím odhadnout, jaký bude mít úspěch u diváků, a ani to, za jak dlouho bude přeřazen z distribuce nových filmů do skladu filmů pro pamětníky. Ale až nebudou žít lidé, kteří měli s VH osobní zkušenost, a bude přijímán jako výpověď jeho tvůrců o ‚úloze osobnosti v dějinách‘, podobně jak jiná filmová díla, např. ‚Jan Hus‘ nebo ‚Sokolovo‘, může být pro jiné diváky a jinou dobu atraktivnější než v našich dnech,“ konstatuje Zbořil.
Redaktor ČT Jakub Železný se v uplynulých dnech pokusil nastolit téma pojmenování pražského nábřeží po prezidentu Ludvíku Svobodovi. „Člověk si neumí moc dobře představit, jak pendlujete mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi,“ vypadlo z moderátora zcela nečekaně při rozhovoru s ministrem Karlem Havlíčkem. V debatě, která se kolem jeho výroku následně rozpoutala, pak potvrdil, že nešlo jen o poznámku mimochodem, ale že by skutečně chtěl, aby se pražské nábřeží nejmenovalo po Ludvíku Svobodovi, protože to byl „komunistický prezident“. Vysvětlil to v polemice s komentátorem Info.cz Petrem Holcem.
„Pokud vím, pan Jakub Železný se proslavil jen tím, že chodil do školy, sem tam si něco přečetl (prý dokonce i o prezidentu Svobodovi) a měl nějaké osobní problémy, o kterých se snad na veřejnosti ani nemá mluvit,“ připomíná Zbořil.
„Ludvík Svoboda byl voják, který viděl okolo sebe žít a umírat jiné osobnosti než nějaké televizní vypravěče. Byl v životních situacích, které, zdá se, Jakubovi Želenému nedokázal vysvětlit ani jeho dědeček. Ten v Samaře, od roku 1935 Kujbyševu, kam byly na podzim 1941 nastěhovány různé moskevské úřady vč. pracovníků Komunistické internacionály (Kominterny), zakládal rodinu Jakubova otce. Rodinný původ v městě KI jistě není důležitý (byla už v roce 1943 Stalinem rozpuštěna), ale kdyby někdo v ČT, jak je tam zvykem, s tímto faktem chtěl ‚dokumentaristicky pracovat‘, mohla by, podobně jako v jiných případech, diskuse o komunistech na frontách druhé světové války pokračovat,“ dodal.
Někdo odpovědný by se za tuto nehoráznost omluvit měl
„Nepochybuji o tom, že někdo odpovědný by se za tuto nehoráznost omluvit měl. Protože je to aktivita stále více se množící, a podle mého názoru je jejím účelem uvádět produkty politické agitace do médií a propagovat jako téma zaměňování viníků s obětmi válečných zločinů, nemusel by se omlouvat jen pan ředitel ČT Dvořák. Snad by tak mohl učinit i ředitel Historického ústavu ČAV nebo rektor Univerzity Karlovy. A to přesto, že vím, že tam dnes mají velké starosti s tím, jak zjistit, kdo odkud něco opsal. Dokonce si myslím, že by tak mohla učinit i ctihodná JUDr. Jourová, která rozdává zejména u nás doma své hraběcí komisařské rady jak učit dějepis, jak studovat historii, které osobnosti z českých dějin ponechat, které vyradýrovat. A prozradit, zda se už neradí s někým z BIS, koho dát zase na nějaký seznam,“ komentuje politolog.
Radní Zdeněk Šarapatka byl „nehorázností“ Lipovské „fakt šokovanej“. Poté Lipovskou požádal, aby byla poctivá sama k sobě, k Radě ČT, ale i k divákům, a aby přiznala, že řeší kauzu, která se úzce dotýká Institutu svobody a demokracie Jany Bobošíkové. „Ve kterém vy jste členkou správní rady,“ upozornil Šarapatka, s tím, že Bobošíková se v případu angažuje také za Český svaz bojovníků za svobodu v Lidicích. „To vás diskvalifikuje z této diskuse,“ řekl. Upozornil také na to, že když se chce Lipovská už teď omlouvat, vystupuje v roli soudce, což by jako ekonomka, a nikoli historička, neměla. „Vy tady nejste od toho, abyste někoho odsuzovala, abyste určovala jeho vinu. Nemluvě o tom, že Rada ČT ze zákona nemá řešit stížnosti občanů. Pokud je řeší, je to jen dobrá vůle Rady, ale ze zákona k tomu nemá mandát. Zákon nám tuto pravomoc neukládá. Jedinou pravomoc, kterou máme, je ve vztahu ke generálnímu řediteli, pokud na něj přijde stížnost,“ zdůraznil.
„Argumenty pana Šarapatky nevnímám. Jen si někdy marně vzpomínám, kdo jej do funkce radního navrhl a kdo jej volil. Snad nám to někdo někdy ukáže nebo se k tomu přihlásí. Já s tím čas ztrácet nechci,“ říká Zbořil.
Psali jsme:
Nová opatření? Někomu se to nelíbí…
V celém Česku platí nově povinnost nosit roušky na vnitřních hromadných akcích nad 100 lidí; jde o kulturní a sportovní akce, ale také svatby a pohřby uvnitř budov. Ode dneška (pondělí) je pak omezena kapacita těchto akcí na 500 osob. Počet potvrzených případů nákazy koronavirem v Česku stoupá.
„Protože vím, že někomu se to nelíbí a upozorňuje na to, že přijde o peníze, se kterými počítal, a možná, že bude mít potíže si zajet někam zaplavat, skoro bych si přál, aby se rozzlobení občané na sebe mohli vykašlat. Třeba jako v Praze u těch Techtlí-Mechtlí. Tam už prý dnes zavřeli sami. Asi se jim ještě nechce dávat na modlení,“ podotýká Zbořil.
Na Staroměstském náměstí se dnes večer (pondělí) bude demonstrovat. Lidem z hudebního sektoru vadí chaotická rozhodnutí vlády i nízká finanční podpora. „Vláda omezila svobodu podnikání 130.000 lidí z oblasti hudby, mezi které patří umělci, autoři, dramaturgové, promotéři, festivaly, kluby. Spousta odborných profesí hledá jakoukoli práci a odchází jinam,“ stojí v otevřeném dopise, který Česká obec hudební posílá premiéru Babišovi.
„Zřejmě se České obci hudební ještě nedonesly informace o neviditelné ruce trhu. Ta je někdy velice štědrá, jindy lakomá. Veleotcové českého transformačního zázraku nám dokonce vyprávěli kapitalistické pohádky před spaním, jak si pohodlní Čecháčci mají odvyknout sedět na jednom místě, doslova za pecí, a mají zvyšovat svou pracovní mobilitu. Zda tím vzývali osud kočovných hereckých společností nebo potulných muzikantů, si už nepamatuji. A že by organizátoři festivalů, kteří vědí, že ‚stát je nejhorší hospodář‘, počítali s tím, že ‚zdroje budou‘, se mi zdá také trochu jako vzpomínka nebo hra na minulost,“ píše politolog.
Pražští hygienici zřejmě mají jasno, co bylo hlavní příčinou rozšíření nemoci covid-19 na večírku, který se konal 11. července v pražském klubu Techtle Mechtle – návštěvníci tam společně pili drinky jedním brčkem. Hygienici evidují přes stovku nakažených.
„Asi je to nějaká letní ‚kachna‘. Z jednoho brčka asi sto lidí necucalo; spíše to vypadá na to, že se měli všichni tak nějak rádi a ‚virové‘ si mohli zařádit. Ještěže to byli jen ti covid-19; v Praze jsou některá místa, kde je svinstva ještě mnohem víc, než chtějí na magistrátu vědět,“ komentuje Zbořil.
Koronavirus nekoroavirus, na Benešovsku se pořádala o víkendu technoparty, na kterou dorazilo přes dva tisíce lidí. Akce se konala na soukromém pozemku a podle ČTK se souhlasem majitele. Na akci dohlíželi policisté, ale také krajští hygienici.
„Zřejmě se pan majitel chtěl obětovat a mít, až se mu to podaří, také nějaký pomník na tom dočasně, doufejme, rozkopaném Benešovsku. Zkoumání metodou pokus-omyl není sice neobvyklé, ale třeba by to nemuselo dopadnout dobře. I pro policisty a hygieniky. Covid-19 si prý vybírá, ale jak známe z divadelního prostředí, někomu by se ti ‚vychcípaní‘ zdáli, s ohledem na nadcházející volby, užiteční,“ komentuje Zbořil.
„Zdá se mi, že existují postranní úmysly…“
Lidé v karanténě o volební právo pravděpodobně skutečně přijdou. Podle ministra vnitra Jana Hamáčka se korespondenční volba nestihne schválit. „Musím respektovat platný zákon,“ uvedl Hamáček. Ten založil k nadcházejícím podzimním volbám novou pracovní skupinu, která má za úkol navrhnout epidemiologické a bezpečnostní zajištění voleb na podzim.
„Ta odborná debata je o tom, jak vlastně ošetřit situaci, kdy je evidentní, že volby budou probíhat v době, kdy epidemie bude stále přítomná,“ poznamenal k současné koronavirové situaci Hamáček. Současný zákon dle jeho slov říká, že lidé, kteří mají omezenou osobní svobodu z důvodu ochrany zdraví obyvatelstva, nemají volební právo. „To jsem si nevymyslel,“ zdůraznil.
„Hlavně že už je někde skupina, která jistě už shání nějakou budovu. Na to, že jde jen o administrativní rozhodnutí, jehož politický význam by měla hodnotit jen vláda a parlament, je okolo toho zase spousta zbytečných řečí. Nevím, zda je třeba o tom na veřejnosti diskutovat, ale zdá se mi, že existují postranní úmysly, zejména mezi těmi nevolitelnými, jak nějakým trikem dosáhnout statisticky ‚upraveného‘ výsledku,“ připomíná politolog.
Komentátor Petr Holec si všímá atmosféry kolem Milionu chvilek. „Toho, že ho opoziční strany neberou moc vážně a netmelí se, si nedávno všiml i šéf ‚chvilkařů‘ Mikuláš Minář, který to veřejně kritizoval. Záhy přišla první opravdu razantní unisono sprcha od celého ‚demobloku‘. ... Ano, jednou se to stát muselo. Opozice u ‚chvilkařů‘ vycítila velkou mobilizační sílu, která jí chybí, protože je zničená téměř třiceti lety vlastního kanibalismu i osobní nenávisti. Jenže pak zjistila, že spíš než Babiše může Minář začít požírat ji samotnou, pokud ona nezačne plnit jeho obtížně dosažitelné požadavky. Ve vzduchu tak visí další velká politická komedie: Opozice se nakonec místo proti Babišovi spojí proti Minářovi, který ji chtěl spojovat,“ upozornil Holec.
„To, že tzv. opozice, ať již jednotná nebo rozdělená, nechce žádnou jednotu, ale jde jí jen o ‚vytunelování‘ Milionu chvilek, bylo jasné politickým komentátorům a analytikům snad hned po první demonstraci v Praze na Václavském náměstí. Na Letné už se jen přilévalo do ohně a přítomnost stárnoucích reprezentantů aktivistických pokusů o získání masové podpory na pódiu to jen potvrzovala. Nechci to tvrdit jednoznačně, dejme to jen k úvaze; je-li pravda, že pan Minář a jeho nejbližší včetně zahraničních poradců uvěřili, že ‚demoblok‘ s nimi hraje ‚rovinku‘, pak se asi dočkají zklamání,“ podotýká politolog.
„Pokud nedojde k něčemu neočekávanému, ANO 2011 volby, alespoň ty parlamentní, vyhraje, ale ve vládní koalici budou případní ‚chvilkaři‘ hrát roli těch, kteří sice pomohli, ale nic za to nedostali,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Daniela Černá
