Umíte střílet ze střelné zbraně?Anketa
Incident nemohl být ponechán bez reakce
Politolog Pavel Svjatenkov píše pro Izvěstija, že zavedení ekonomických sankcí proti Turecku byla nutnost, protože tento bezprecedentní akt agrese, jak označil sestřelení ruského letadla na hranici Turecka a Sýrie, vyžaduje podobnou reakci. Podle něj Moskva musela reagovat tvrdě i proto, že se turecký prezident Erdogan odmítl omluvit, čímž nedal Kremlu mnoho možností.
Svjatenkov poznamenává: „...vojenský konflikt s Tureckem nikdo nechce – bylo nutné se zaměřit na ekonomiku.“ Souvislost dále vidí ve vnitřní politice prezidenta Erdogana, který podle jeho slov destabilizuje vlastní zemi ve snaze upevnit svoji personální vládu a upravit podle toho i tureckou ústavu. Z této perspektivy podle slov Svjatenkova nikdo na Západě nijak nejásá.
V dané situaci by se ruští turisté mohli lehce stát rukojmími oficiální Ankary a nechat Rusy cestovat dále do Turecka by znamenalo „ponechat jejich životy v ohrožení“, argumentuje Svjatenkov ve svém komentáři.
Rusko-turecké vztahy přitom byly doposud velmi pragmatické a rozvíjely se dobře. Nicméně, prezident Ergogan teď upřednostnil politiku před ekonomikou, na což Moskva reagovala ekonomickými omezeními. „Když už se Turecko rozhodlo vrátit ke starým schématům silové nadvlády a imperiálního dominování, je nutné zavést omezení i tady.“
„Rusko věčně nemůže spoléhat na ropu. Pokud máme problémy se sousedy, je nutné je využít a rozvíjet naši vlastní ekonomiku,“ pokračuje politolog Svjatenkov dále. Podle jeho názoru budou sankce proti Turecku příležitostí k vlastnímu ekonomickém rozvoji Ruska včetně zlepšování služeb domácího ruského turismu.
Dveře pro Turecko jsou vždycky otevřené, pokud bude Turecko chtít příměří. Nicméně, jestliže se režim prezidenta Erdogana rozhodl jít cestou vnější agresivity, tak Rusko musí reagovat. „Se vzdychnutím při vzpomínce na epochu rusko-tureckých vztahů ‚all inclusive‘ je nutné přiznat opatření ruské vlády jako správné,“ myslí si Svjatenkov.
Ekonomicky utrpí obě země
Liberální Vědomosti komentují novou etapu vztahů mezi Ruskem a Tureckem se zaměřením na kalkulaci vzájemných škod pro obě země.
Pavel Aptěkar upozornil, že Turecko nyní začalo rozsáhlejší vojenské cvičení v Marmarském moři a že tu existuje možnost, že by v reakci uzavřelo Bospor a Dardanely pro ruské obchodní, nebo i válečné lodě.
Takový krok ale nemusí být v rozporu s mořským právem, které je považováno za výkladově nejméně stabilní součást mezinárodního práva. Turecko by tak mohlo zálivy uzavřít pod záminkou vojenské hrozby a zakázat cesty vojenských lodí přes Bospor a Dardanely, myslí si Aptěkar.
Další tureckou možností je zadržování ruských obchodních lodí a jejich kontrola ohledně ekologických, technických a dalších norem, na kterou mohou Turci přistoupit. Autor si myslí, že „pro Erdogana a jeho okolí je nyní důležité demonstrovat sílu a odpovědět na pretenze Moskvy“. To, že velká část ruských lodí pluje pod vlajkami jiných zemí, je podle něj problém jen částečně. Je jasné, že Turecko nyní upřednostní svoji image velmoci před ekonomickými brzdami.
I Rusku se ale důsledky nevyhnou. Utrpí 80 až 90 % exportu zrna, který jde přes průlivy. Jestli Turecko zareaguje a omezí import pšenice, slunečnicového oleje a šrotu z Ruska, tak to uškodí ruskému obchodu mnohem více než omezení plavby.
Nejhloupější a nejkatastrofálnější rozhodnutí 21. století
Sloupkař populárního ruského bulváru Komsomolskaja pravda Leonid Nersisjan se domnívá, že podobný incident nemohl být ponechán bez patřičné odezvy ze strany Ruska. Konstatuje také, že není možné zcela vyloučit vojenský konflikt mezi Ruskem a Tureckem v případě, že by se Ankara rozhodla k tomu, že ruské straně uzavře Bospor a Dardanely. V tomto scénáři by Rusko situaci vnímalo jako vyhlášení války, myslí si Nersisjan.
„Pokud situace zůstane v současné podobě, Turecko také ponese ohromné geopolitické a ekonomické ztráty – s efektivním uzavřením syrské hranice, přes kterou jdou proudy zbraní a pašovaná ropa, už souhlasí dokonce země NATO. Přesný seznam protitureckých sankcí zjistíme 1. prosince,“ píše.
Konečně je Nersirjan rovněž přesvědčen o tom, že Erdoganovo rozhodnutí sestřelit ruské letadlo se může zapsat do učebnic dějepisu jako „jedno z nejhloupějších a nejkatastrofálnějších rozhodnutí ve 21. století“.
Rusko má čím dál tím více nepřátel a žádné spojence
V kritickém duchu se nese jiný redakční komentář ruských novin Gazeta věnovaný poslednímu vývoji ve vztazích mezi Ruskem a Tureckem. Podle něj je současný vývoj ilustrací trendu, který ukazuje na to, že Moskva má stále více nepřátel, a stále méně zemí je možné považovat za „spolehlivé spojence“.
Zdá se, že vyměnit Sýrii za Ukrajinu a sankce a zároveň se vrátit do nejvyšší ligy světových velmocí se Rusku zatím nepodařilo. Mezitím se válka v Sýrii pro Rusko stala nikoliv válkou bleskovou, ale problémem na mnohem delší dobu. Potíž Moskvy je, že nemá spojence – sousedi v SNS, a to včetně partnerů v rámci Eurasijské unie, se na Moskvu dívají s podezíravostí. Východní Evropa se přiblížila EU a USA; a Čína je zcela pragmatická a přátelí se s těmi, s kým může obchodovat. Indie bude zase vždycky sedět na dvou židlích, takže se zdá, že nejspolehlivějšími spojenci Ruska jsou Írán a Severní Korea.
Rusko v takovém prostředí bude spoléhat jenom na sílu démonizace země s jadernými zbraněmi, přičemž incident s Tureckem ukazuje, že není pravda, že by si nikdo na světě nemohl dovolit vojenské provokace vůči Rusku. Podle mínění Gazeta.ru je Rusko v izolaci, která vede k vnitřní zaostalosti země, což je těžko v zájmu Ruska.
Vynucená reakce a zadržování Turecka
Politolog Boris Mežujev v pondělním ranním komentáři pro Izvěstija považuje reakci Kremlu za záležitost, která byla „vynucená, neodvratná a riskantní“. Rusko by se bývalo takovému vývoji chtělo vyhnout a přátelit se nadále s Tureckem.
Nedaří se to ale proto, že Turecko je dnes nejen silný a ne příliš přátelský stát, ale je centrem konkrétní revoluční ideologie, která už destabilizovala Blízký východ a hrozí, že se rozšíří do dalších regionů muslimského světa.
Mežujev si myslí, že Turecko vytvořilo svého druhu novou Kominternu, kde sjednotila islámskou ideu s neokonzervativismem. Jako takové je Turecko jasným sponzorem sunnitských ozbrojených jednotek, které působí v Sýrii a v Iráku. Přitom je Turecko skryto pod paragrafem o společné obraně NATO, jehož je členem, zatímco dál testuje hranice přijatelnosti svých kroků.
Turecko tak potřebuje i díky vnitřní situaci v pozici Erdogana, který prakticky zlikvidoval domácí opozici, byť umírněnou ve svých ambicích, což ekonomické sankce podle autora komentáře umožňují, přestože budou mít nepříjemné hospodářské důsledky pro tureckou ekonomiku.
Dalším konkrétním cílem Ruska by podle Mežujeva mělo být snažit se o to, rozdělit protiíránskou koalici Turecka, Izraele a monarchií Perského zálivu. Po jejím rozpadu nebude ani jedna regionální velmoc mít možnost pretendovat na nadvládu nad Blízkým východem. K tomu je pak nutná nynější ruská politika zadržování Turecka, která se zaměřila na ekonomická omezení.
Obětujeme skutečné zájmy
Komentátor opoziční Novoj Gazety Kirill Martynov podle očekávání Putinovy kroky vůči Turecku vidí velmi kriticky. Podle něj byla reakce ruského vedení na incident „mechanická“ a odpovídala trendu posledních let. O tom svědčí, že se kroky Kremlu daly lehce odhadnout dopředu, protože „každý náš konflikt jde nyní podle tohoto scénáře“.
Martynov je toho názoru, že v zájmu zachování této tradice, geopolitické tváře a pro obecný pocit velikosti jsou Rusové ochotni dále obětovat svoje skutečné zájmy. Všechno, co bylo učiněno v rámci výstavby dobrých vztahů mezi oběma zeměmi, přišlo za několik hodin vniveč, myslí si Martynov.
Rusko tak vstupuje do turistické sezóny roku 2016 v bezprecedentních podmínkách uzavření Egypta a Turecka, takže ruský turista nebude mít za únosné peníze kam jet. Krym se navíc ocitl bez elektrického proudu. Turismus a ztráty pro ruskou stranu v hodnotě 500 milionů dolarů jsou ale pro Martyrova jenom vrcholem ledovce.
Mnohem větší ekonomické dopady bude mít tato situace na energetický průmysl a také na stavebnictví, kde bylo Turecko důležitým partnerem.
Vedle Krymu se situace nejvýrazněji dotkne také Tatarstánu, kde působilo na 300 tureckých společností a kde budou ztráty ruské ekonomiky činit 1,5 miliardy dolarů.
„Z racionálního pohledu na věc je narušení ekonomických vztahů s Tureckem nevysvětlitelné. A v tom spočívá tragédie momentu: už nežijeme ve světě zdravého rozumu, kde racionální národní zájmy stojí na základě střízlivé kalkulace,“ shrnuje svůj pohled na situaci Kirill Martyrov. „Situace se nezmění, pokud se nezmění Turecko a nebude kompenzovat emocionální škody,“ píše ale Martyrov v závěru komentáře. Bez toho bude i nadále pro ruskou vládu a značnou část občanů společným pocitem to, že „válka je válka“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
