Hladinu českých médií lehce rozvířila iniciativa Alexandra Vondry, letitého reprezentanta ODS, který opět, pokolikáté už, lobboval pro zřízení spojenecké vojenské základny na našem území. Nic nového. Jeho hlas ostatně zanikal v dozvucích halasného a podlézavého nářku místy i placených přátel německých multikulturalistů a islámského terorismu nad zaslouženou likvidací náčelníka tlupy primitivních šíitských islámských násilníků Sulejmáního. Cizí základna na našem území, ano, či ne, toť otázka.

Kolonie plná základen

Z historického hlediska, tedy české, moravské a slezské, paměti a zkušenosti není moc o čem se bavit. Do října 1918 jsme u nás měli rozlezlé rakouské okupanty, vydatně zvýhodňující oproti české většině obyvatel německou menšinu, která se nakonec sama celkově označila jako obyvatele takzvaných Sudet a volala po připojení k Německu. Dokladem je počet důstojníků rakušácké armády v poměru k vojákům a poddůstojníkům prezenční služby z hlediska české a německé národnosti. Nedávno jsem narazil na podlézavý článek jednoho vojenského historika, který s nadšením popisoval hrdinský boj olomouckého pluku se žlutými výložkami za císaře pána v první světové válce. Takzvaní žlutí ďáblové se bili v Haliči i Itálii jako slouhové germánské koloniální agrese. Dost jsem se podivil, že by Moravané tak zblbli a nechali se radostně zabíjet v cizí válce v zavšivené Haliči, místo aby se starali o svoji práci a svoje rodiny. Nakonec se ukázalo, že výraznou většinu uvědomělých žlutých císařských hrdinů tvořili moravští sudeťáci. A ti byli vždy posedlí arogantní nenávistí k Slovanům a podporou pangermánské agrese. Nicméně v současnosti je olomoucký pluk vydáván propagandisty EU za vzor správného češství.