„A je to čím dál horší. Jakmile politici vejdou do jednacího sálu, jako by se změnili. Je tam cítit až negativní energie, která na člověka působí až destruktivně, bere to chuť do života,“ potvrzuje někdejší poslanec František Bublan, který před negativní energií sněmovny raději na podzim odešel do kultivovanějšího prostředí Senátu. A není ze zákonodárců zdaleka sám.

Po volbách vládní koalice opozici přehlížela, jako kdyby nebyla

Je to obrovská změna. „V Senátu je to na můj vkus moc smířlivé,“ zvyká si pomalu na větší noblesu horní komory.  Bývalý ministr vnitra a exposlanec popisuje, jak se ve sněmovně nehlasuje podle toho, zda je návrh smysluplný, ale kdo ho předkládá. „To je špatně,“ dodává.  Když byl ministrem vnitra ve vládě ČSSD, vzpomíná, že někdy pro jeho předlohu zvedli ruku i poslanci z tehdejší opozice.

„Ale od roku 2006, kdy jsem se stal poslancem, se situace zhoršila, začali jsme se přetahovat s vládní koalicí, která měla díky přeběhlíkům těsnou většinu,“ připomněl ParlamentnímListům.cz problémy s patovou situací po sněmovních volbách v roce 2006, kdy levice a pravice měla po stovce hlasů. Senátor přiznává, že vina byla na obou stranách. „Ale když vládní koalice získala po parlamentních volbách v roce 2010 většinu s 118 hlasy, přestala s opozicí mluvit, úplně nás přehlížela, jako kdybychom nebyli. To v nás vyvolávalo pocity beznaděje, zbytečnosti, křivdy,“ vysvětlil. Takové jednání  ke vzájemnému respektu mezi politickými rivaly určitě nepřispívá.