Financování politických stran a jejich volebních kampaní by mělo doznat změn. Jeho zdrojem jsou vedle státních příspěvků zejména dary osob a firem, což je předmětem spekulací o financování z „tunelování“ veřejných zakázek, evropských dotací nebo „kupováním“ politických rozhodnutí. Ministerstvo vnitra už předalo do připomínkového řízení novelu zákona o sdružování v politických stranách a hnutích. Návrh zákona vychází ze souboru doporučení organizace GRECO (Skupina států proti korupci při Radě Evropy), která ve své zprávě o České republice konstatovala, že současný systém financování stran a hnutí vykazuje značnou netransparentnost.

Na čtyři hlavní vady dosavadní praxe upozorňuje místopředseda představenstva Masarykovy demokratické akademie a politolog Lukáš Jelínek. „Je třeba úplně odstranit, nebo výrazně omezit financování politických stran právnickými osobami. Jednak proto, že právnické osoby nemají volební právo a není tedy důvod, proč by se měly podílet na financování politických stran, jednak proto, že odsud plynou ty nejošklivější případy klientelismu nebo nekorektního sponzoringu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek první nutnou změnu ve financování politických stran.

Omezit příspěvek straně by se dalo desetinásobkem životního minima

Změnit by se měly i podmínky pro financování soukromými osobami především stanovením limitů. „Byli jsme svědky toho, kdy politickou stranu obdarovala chudá kadeřnice, která si milion sotva mohla vydělat, a přesto ho věnovala politické straně. Dochází k tomu, že některé silné figury nebo firmy mají tendenci obdarovávat politické strany přes nastrčené jednotlivce. V okamžiku, kdy by se výše darů soukromých osob navázala třeba na výši minimální mzdy a bylo by možné například věnovat straně maximálně desetinásobek minimální mzdy ročně, tak by to úplně problém s financováním soukromými osobami mohlo omezit,“ míní politolog.

Smysl má, aby politické subjekty pobíraly příspěvek za volby, za zvoleného poslance či za zvoleného zastupitele, ale stát by měl specifikovat, jak s penězi, které jim posílá, mohou nakládat. „Líbí se mi nápad na nějakou částku, kterou by mohly strany čerpat na své odborné zázemí, na svoje think tanky, politické nadace nebo instituce. A poslední věc, která by se měla změnit, se týká regulace výdajů na volební kampaně a povinných transparentních účtů, které by nebyly jen formální. Zprůhlednění financování volebních kampaní nebo nastavení limitů pro volební kampaně je další věc, kterou by se měli zákonodárci v souvislosti s financováním politických stran zabývat,“ upozorňuje Lukáš Jelínek.

Volební limit může být jakýkoli, ale hotovostní platby to ve finále pokryjí

„Případ hnutí Úsvit, kdy se ukázalo, že peníze poskytované za poslanecké mandáty, mohly být použity k financování podnikatelských aktivit několika členů, vede k tomu, že je třeba svázat financování politických stran nějakými podmínkami, ostatně tak to je v celé řadě západoevropských zemí,“ říká pro ParlamentníListy.cz člen správní rady vysoké školy CEVRO Institut a politolog Petr Sokol. Doporučuje ale velmi opatrně nakládat s limity prostředků na volební kampaň. „Osobně jsem k tomu omezování skeptický, na druhou stranu to některé země používají, zavést je lze, ale je otázka, jak to bude fungovat,“ dodává.

Omezení výdajů na volební kampaně není ani podle ředitele a analytika Nadačního fondu proti korupci Petra Soukenky cesta, která by vedla ke kýženému efektu. „Víme všichni a nemuseli bychom ani chodit moc do minulosti, že řada kampaní oficiálně vycházela na částku třiceti milionů, ale neformálně se hovořilo o tom, že dalších třicet milionů bylo uhrazeno v hotovostních platbách. Jinými slovy, můžete si dát limit, jaký chcete, ale hotovostní platby to pak ve finále pokryjí. I kdybychom vymysleli cokoli nad rámec toho, co se teď navrhuje, tedy omezení limitů, zřízení zvláštní instituce, transparentnější výroční zprávy, transparentní účetnictví, změna rychlá nebude,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Soukenka.

Pouhá kontrola faktur nestačí, musí jít o prověrku financování v plné šíři

Pokud se nepodaří nějakým způsobem strany sankcionovat za nedodržování pravidel, která budou přijata, a nenastaví se společenské vědomí toho, že se nesmí obcházet, tak žádnou změnu nečeká. „Z minulosti známe z kauzy ODS a mrtvých sponzorů, že se vždy hledají způsoby, jak ta pravidla obejít. Přesto není možné snahu o nápravu úplně vzdát a lidem, kteří se snaží pravidla obcházet, je potřeba neustále a trvale překážky klást. Otázka je, nakolik budou ta opatření efektivní a kolik to bude stát státní kasu. Ale nějaká úprava a regulace nepochybně nutná je,“ myslí si ředitel Nadačního fondu proti korupci.